NGC 6087

NGC 6087 (také známá jako Caldwell 89) je otevřená hvězdokupa v souhvězdí Pravítka vzdálená přibližně 3 700 světelných let. Objevil ji skotský astronom James Dunlop v roce 1826 při svém pobytu v Parramatta v Novém Jižním Walesu v Austrálii.

NGC 6087
Otevřená hvězdokupa NGC 6087 zobrazená v programu Stellarium. Autor: Roberto Mura
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typotevřená hvězdokupa
ObjevitelJames Dunlop[1]
Datum objevu1826[1]
Rektascenze16h 18m 50s[2]
Deklinace-57°56′06″[2]
SouhvězdíPravítko (lat. Nor)
Zdánlivá magnituda (V)5,4[1]
Úhlová velikost12'[1]
Vzdálenost3 700 ly
(1 143 pc)[2]
Metalicita [Fe/H]0,21
Označení v katalozích
New General CatalogueNGC 6087
Jiná označeníOCl 948, Cr 300, Mel 141,[1] Caldwell 89
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pozorování
Poloha NGC 6087 v souhvězdí Pravítka

Na obloze se nachází v jihovýchodní části souhvězdí, 4 stupně západně od hvězdy Éta Arae. Hvězdokupu je možné snadno najít a dokonce je na hranici viditelnosti pouhým okem. Její hlavní vlastností je přítomnost několika hvězd s magnitudou od 6 do 8, z nichž nejjasnější je proměnná hvězda typu Delta Cephei s názvem S Normae, která hvězdokupě vévodí. Hvězdokupa není příliš bohatá a skládá se ze zhruba 35 hvězd jednoduše rozlišitelných i větším triedrem. Malý hvězdářský dalekohled ji zcela rozloží na jednotlivé hvězdy i při malém zvětšení, i když má hvězdokupa poměrně malé rozměry.

Kvůli její velké jižní deklinaci je hvězdokupa pozorovatelná hlavně z jižní polokoule; na severní polokouli je možné ji pozorovat pouze v tropických oblastech.[3] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od května do října.

Historie pozorování

Hvězdokupu nalezl James Dunlop v roce 1826 při svém pobytu v Austrálii, kdy objevil a zapsal do katalogu velké množství hvězdokup, které se nachází na jižní obloze. Později ji znovu pozoroval John Herschel, který ji popsal jako rozlehlý a rozptýlený objekt nepravidelného tvaru, kterému vévodí hvězda s magnitudou 7.[1][4]

Vlastnosti

NGC 6087 je poměrně chudá a málo hustá hvězdokupa nacházející se ve vzdálenosti kolem 3 700 světelných let,[2] tedy na vnější hraně ramena Střelce Mléčné dráhy. Nejznámější a nejstudovanější hvězdou této hvězdokupy je její hlavní proměnná hvězda S Normae; její průměrná magnituda je 6,52 a mění se v rozsahu 6,12 až 6,77 s periodou 9,75 dne. Její opravdovou příslušnost ke hvězdokupě potvrdilo mnoho fotometrických studií.[5] Její stáří je zhruba 94 milionů let.[6]

V roce 1989 byla na jihovýchodním okraji hvězdokupy nalezena malá planetární mlhovina, která byla zapsána do katalogu jako KoRe 1 (zkratka příjmení jejích objevitelů). Plyn této mlhoviny je velmi vybuzený díky velmi vysoké povrchové teplotě centrální hvězdy, která dosahuje 300 000 K. Ovšem malý jas a rozměry mlhoviny (14") naznačují, že není fyzicky spojena s hvězdokupou, ale leží mnohem dále a pouze se do ní promítá.[7]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku NGC 6087 na italské Wikipedii.

  1. The NGC/IC Project: Results for NGC 6087 [online]. [cit. 2016-05-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-28. (anglicky)
  2. SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 6087 [online]. [cit. 2016-05-06]. Dostupné online. (anglicky)
  3. Deklinace 58° jižním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 32° od jižního nebeského pólu. Jižně od 32° jižní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco severně od 32° severní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  4. Stephen James O'Meara. The Caldwell Objects. [s.l.]: Cambridge University Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0-521-55332-6.
  5. Turner, D. G. Galactic clusters with associated Cepheid variables. I - NGC 6087 and S Normae. S. 111–118. Astronomical Journal [online]. Červenec 1986 [cit. 2016-05-06]. Roč. 92, s. 111–118. Dostupné online. DOI 10.1086/114141. Bibcode 1986AJ.....92..111T. (anglicky)
  6. WEBDA page for open cluster NGC 6087 [online]. [cit. 2016-05-06]. Dostupné online. (anglicky)
  7. Majaess, Daniel J.; Turner, David G.; Lane, David J. In Search of Possible Associations between Planetary Nebulae and Open Clusters. S. 1349–1360. Publications of the Astronomical Society of the Pacific [online]. Prosinec 2007 [cit. 2016-05-06]. Roč. 119, čís. 862, s. 1349–1360. Dostupné online. DOI 10.1086/524414. Bibcode 2007PASP..119.1349M. (anglicky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.