NGC 281

NGC 281 (také IC 11 nebo Sh2-184 ) je jasná emisní mlhovina a součást HII oblasti v souhvězdí Kasiopeji. Je vzdálena přibližně 9 500 světelných let od Země, takže patří do ramena Persea Mléčné dráhy. Objevil ji Edward Emerson Barnard 16. listopadu 1881.

NGC 281
NGC 281 - úzkopásmový amatérský snímek v Hubbleově paletě
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typemisní mlhovina
ObjevitelEdward Emerson Barnard
Datum objevu16. listopadu 1881
Rektascenze0h 52m 25,1s[1]
Deklinace+56°33′54″[1]
SouhvězdíKasiopeja (lat. Cas)
Zdánlivá magnituda (V)7,4[2]
Úhlová velikost35'[3]
Vzdálenost9 500 ly
Označení v katalozích
New General CatalogueNGC 281 a NGC 281W
IRASIRAS 00494+5617
Sharplessův katalogSH 2-184
Katalog LyndsovéLBN 123.17-06.28 a LBN 616
Jiná označeníNGC 281, Sh2-184, OCl 313,[1] IC 11, Pacman Nebula[4]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vlastnosti

Součástí této mlhoviny o rozměrech 20'×30' je také otevřená hvězdokupa IC 1590, několik Bokových globulí a hvězdný systém B 1. Tyto objekty dohromady tvoří jeden systém nazvaný Sh2-184,[1] který má zdánlivý rozměr 40'.[5] Měřením paralaxy vodních maserů na frekvenci 22 GHz, které bylo provedené v roce 2014, byl získán nový odhad vzdálenosti mlhoviny od Země. Naměřená vzdálenost 2,82 ± 0,20 kpc (9 200 světelných let)[6] je mírně nižší než obecně uváděná vzdálenost 9 500 světelných let. Díky svému tvaru, který připomíná postavu z počítačové hry, je mlhovina mezi astronomy známa také pod názvem Pacman Nebula (mlhovina Pacman).

Historie pozorování

Edward Emerson Barnard tuto mlhovinu objevil 16. listopadu 1881 a popsal ji jako "velkou slabou a velmi rozptýlenou mlhovinu." Sherburne Wesley Burnham později v mlhovině objevil vícenásobnou hvězdu 'B 1' (β 1), jejíž hlavní člen HD 5005 (HIP 4121) je velmi zářivou hvězdou osmé magnitudy a spektrální třídy O6 a čtyři společníci jsou od ní vzdáleni 1,4' až 15,7'. Od doby jejich prvního proměření v roce 1875 v tomto pětinásobném systému nenastaly žádné patrné změny.

Poloha IC 11

V místě, které Barnard zaznamenal jako souřadnice objektu IC 11, se mlhovina nenachází, proto některé katalogy považují IC 11 za nenalezený objekt.[7] Trojhvězda zmíněná v popisu však naznačuje, že se Barnard při zápisu polohy zmýlil o 30 minut v rektascenzi. NGC 281 i IC 11 je tedy dvojí označení stejného objektu.[8]

Pozorování

Mlhovinu je možné vidět amatérským dalekohledem z oblastí s tmavou oblohou. Walter Scott Houston ve své knize Deep Sky Wonders popsal vzhled mlhoviny v malém dalekohledu: "V nejbližším okolí vícenásobné hvězdy byla vidět slabá záře a občas jsem měl dojem, že je tam i mnohem větší mlhovina. Její plošná jasnost byla mnohem menší než u Galaxie v Trojúhelníku nebo NGC 205, vzdáleného společníka Galaxie v Andromedě."[9]

Galerie obrázků
  • Mladá otevřená hvězdokupa IC 1590, která leží uvnitř hvězdotvorné oblasti NGC 281
  • Amatérský snímek pořízený pomocí digitální zrcadlovky a zrcadlového dalekohledu o průměru 130 mm
  • NGC 281 – Amatérský úzkopásmový snímek (SII = červená, H-alfa = zelená, OIII = modrá)
  • Složený snímek mlhoviny NGC 281

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku NGC 281 na anglické Wikipedii.

  1. SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 281 [online]. [cit. 2017-03-27]. Dostupné online. (anglicky)
  2. Open Clusters. Dostupné online. [cit. 2017-03-24]
  3. SEDS.org NGC 281 [online]. [cit. 2017-03-27]. Dostupné online. (anglicky)
  4. SLOTEGRAAF, Auke. Deep Sky Observer's Companion: NGC 281 [online]. [cit. 2017-03-27]. Dostupné online. (anglicky)
  5. SHARPLESS, Stewart. A Catalogue of H II Regions. S. 257–279. Astrophysical Journal Supplement [online]. Prosinec 1959 [cit. 2017-03-28]. Roč. 4, s. 257–279. Dostupné online. DOI 10.1086/190049. Bibcode 1959ApJS....4..257S. (anglicky)
  6. CHOI, Y.K., et al. Trigonometric Parallaxes of Star Forming Regions in the Perseus Spiral Arm. S. 99. Astrophysical Journal [online]. Srpen 2014 [cit. 2017-03-29]. Roč. 790, čís. 2, s. 99. Dostupné online. arXiv 1407.1609. DOI 10.1088/0004-637X/790/2/99. Bibcode 1959ApJ...790...99C. (anglicky)
  7. SEDS.org IC 11 [online]. [cit. 2017-04-05]. Dostupné online. (anglicky)
  8. SLOTEGRAAF, Auke. Deep Sky Observer's Companion: IC 11 [online]. [cit. 2017-04-05]. Dostupné online. (anglicky)
  9. HOUSTON, Walter Scott. Deep-Sky Wonders. [s.l.]: Sky Publishing Corporation, 2005. ISBN 1-931559-23-6.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.