NGC 1316

NGC 1316 (také Fornax A) je obří eliptická[1] nebo čočková[2][6] interagující galaxie[1] ve vzdálenosti 58[7] až 80[10] miliónů světelných roků od Země. Při pohledu ze Země je viditelná v souhvězdí Pece (Fornax) a je nejjasnějším členem kupy galaxií v Peci.[9] Nachází se zde čtvrtý nejsilnější rádiový zdroj na obloze. Astronomové se domnívají, že galaxie v minulosti prodělala srážku s jinou, spirální galaxií. Galaxie byla objevena 2. září 1826 australským astronomem Jamesem Dunlopem.[11]

NGC 1316
NGC 1316 na snímku z dalekohledu o průměru 2,2 m. Autor: Observatoř La Silla, ESO
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typčočková galaxie, interagující galaxie, astronomický rádiový zdroj, zdroj infračerveného záření a astrophysical X-ray source
TřídaE[1]
ObjevitelJames Dunlop
Datum objevu2. září 1826
Rektascenze2h 22m 41,7s[2]
Deklinace-37°12′30″[2]
SouhvězdíPec (lat. For)
Zdánlivá magnituda (V)8,53[3], 9,81[3], 6,445[4], 5,872[4], 5,587[4], 9,15[5] a 7,66[5]
Úhlová velikost11'x7,2[6]
Vzdálenost58[7] až 75[8] milionů ly
Plošná jasnost13,0 mag/sq arcmin[6]
Poziční úhel50°[6]
Rudý posuv0,005871[2]
Kupa galaxiíkupa galaxií v Peci
Označení v katalozích
New General CatalogueNGC 1316
IRASIRAS 03208-3723 a IRAS F03207-3723
Principal Galaxies CataloguePGC 12651
Atlas of Peculiar GalaxiesAPG 154
Jiná označeníNGC 1316, PGC 12651, Arp 154[2]
Komentářnejjasnější člen kupy galaxií v Peci[9]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis
NGC 1316 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu (sever je vpravo)

Velikostí i tvarem připomíná běžnou eliptickou galaxii, ale vyskytují se u ní prachové pásy a disk, které se častěji nacházejí ve spirálních galaxiích. Tyto atributy by mohly být způsobeny interakcemi s další galaxií během poslední miliardy let. Je pravděpodobné, že vznikla sloučením několika menších galaxií. V souhvězdí Pece se nachází i její menší souputník NGC 1317 (malá spirální galaxie na severní straně).

Galaxie má nadměrný výskyt supernov, během 26 let zde došlo ke čtyřem případům této hvězdné exploze.[12] NGC 1316 je také silným radiovým zdrojem, jehož původcem by mohla být černá díra v centru galaxie. Padají do ní plynné zbytky pohlcené galaxie, které se zahřívají a září mimo jiné i v tomto oboru elektromagnetického spektra.

Reference
  1. SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 1316 [online]. [cit. 2017-11-10]. Dostupné online. (anglicky)
  2. NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for NGC 1316 [online]. [cit. 2017-11-10]. Dostupné online. (anglicky)
  3. Armando Gil de Paz, Luciana Bianchi, Patrick Morrissey, Patrick Morrissey, Samuel Boissier, David Schiminovich, Barry F. Madore, David Thilker, Timothy Heckman, Alessandro Boselli, Robert Rich: The GALEX Ultraviolet Atlas of Nearby Galaxies. In: The Astrophysical Journal Supplement Series. prosinec 2007. DOI 10.1086/516636.
  4. Thomas Jarrett: The Two Micron All Sky Survey (2MASS). In: The Astronomical Journal. únor 2006. DOI 10.1086/498708.
  5. The surface photometry catalogue of the ESO-Uppsala galaxies. 1989.
  6. FROMMERT, Hartmut. SEDS.org: Revised NGC Data for NGC 1316 [online]. [cit. 2017-11-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (anglicky)
  7. FELDMEIER, John J.; JACOBY, George H.; PHILLIPS, M. M. Calibrating Type Ia Supernovae Using the Planetary Nebula Luminosity Function. I. Initial Results. Astrophysical Journal [online]. Březen 2007 [cit. 2017-11-10]. Roč. 657. Dostupné online. arXiv astro-ph/0611231. DOI 10.1086/510897. Bibcode 2007ApJ...657...76F. (anglicky)
  8. NASA - APOD. Astronomický snímek dne - NGC 1316: Po srážce galaxií [online]. astro.cz, 2017-02-02 [cit. 2017-11-10]. Dostupné online.
  9. Uvnitř žhnoucí Pece [online]. ESO, 2016-04-13 [cit. 2017-11-10]. Dostupné online.
  10. KOTEN, Pavel. Příliš mnoho supernov [online]. osel.cz, 2006-11-26 [cit. 2017-11-10]. Dostupné online.
  11. SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 1316 [online]. [cit. 2017-11-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-10. (anglicky)
  12. List of Supernovae [online]. Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (IAU) [cit. 2017-11-10]. Dostupné online. (anglicky)

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.