NASA AD-1

AD-1 byl letoun s proudovým pohonem o jehož pohon se starala dvojice motorů Microturbo TRS18. Každý z těchto motorů produkoval tah o statické síle 0,98 kN na úrovni hladiny moře. Ty byly připevněny k trupu letounu pomocí krátkých pylonů. Pohonné hmoty pro tyto motory se nacházely ve dvou palivových nádrží jejichž celkový objem byl 72 galonů.[pozn. 1][5]

Křídlo letounu bylo spojeno s trupem pomocí valivého ložiska o průměru 14 palců. Sestava čepu byla navržena tak, aby nedošlo k odtržení křídla od trupu při selhání ložiska. O natáčení křídla se staral elektromotor spolu s převodovkou, který byl součástí čepu. Plné otočení křídla o 60 ° trvalo přibližně 20 s. Elektronické koncové spínače umožňovaly rotaci křídla v rozsahu 0 až 60 °. Mechanické koncové dorazy pak omezovaly pohyb křídla na -2 °a 62 °.[6]

Letoun byl vybaven pevným podvozkem, který byl namontován v blízkosti trupu, aby byl snížen aerodynamický odpor.[7]

Konstrukce letounu byla vyrobena z kompozitních materiálů, převážně pak ze sklolaminátu.[7]

V letadle byl instalován datový systém, který data ze senzorů přeposílal pozemní přijímací stanici.

OWRPRA vystavený v muzeu National Air and Space Museum Steven F. Udvar-Hazy Center

První koncepty letadel s šikmým křídlem pochází z období 2. světové války. Byly jimi koncepty Blohm & Voss P 202 konstrukčního týmu vedeným Richardem Vogtem, případně koncept Messerschmitt Me-P-1109, který koncept letadla s šíkmým křídlem rozvinul do dvouplošné podoby.[8] [9] Erich von Holst měl také na základě práce Dietricha Küchemanna sestrojit několik modelů mezi něž měly patřit i dvouplošníky s otočným křídlem.[10]

První zmínka o výzkumu šikmého křídla na území Spojených států pochází z roku 1946, kdy John P. Campbell a Hubert M. Drake prováděli zkoušky ve větrném tunelu s konceptem šikmého křídla od Roberta T. Jonese v Langley Memorial Aeronautical Laboratory, které spadalo pod NACA.[11]

Na tyto práce navázal bezpilotní letoun OWRPRA označovaný také jako OWRA s šikmým křídlem od Roberta T. Jonese.[12] Letový program OWRPRA probíhal nad vyschlým dnem jezera Rosamond na Edwardsově letecké základně. Celkem mohl letoun podniknout tři lety. Tento program poskytl informace, které vedly k letovému testování pilotovaného letadla se šikmým křídlem, nazývaného AD-1.[13]

Technické údaje[14]

• Posádka: 1
• Délka: 11,83 m (38,8 ft)
• Rozpětí křídel(přímé): 9,85 m (32,3 ft)
• Rozpětí křídel(60 °): 4,93 m (16,2 ft)
• Výška: 2,06 m (6,8 ft)
• Plocha křídel: 8,6 m² (93 sq ft)
• Profil křídla: NACA 3612-02, 40[15]
• Prázdná hmotnost: 658 kg (1 451 lb)
• Vzletová motnost: 973 kg (2 145 lb)
• Pohonná jednotka: 2 × proudový motor Microturbo TRS 18, každý o tahu 0,98 kN

Výkony

• Maximální rychlost: 320 km/h (200 mph)
• Dostup: 3 658 m (12 001 ft)