Níðhöggr

Níðhöggr je v severské mytologii had či drak okusující kořeny světového stromu Yggdrasilu. Jeho jméno se skládá ze staroseverských slov níð označujícího zbabělost, zženštilost či odsuzované sexuální chování – především pasivní homosexuální styk, a höggr „ránu uštědřující“.[1][2]

Veverka Ratatosk
ve větvích jasanu
bez klidu běhá.
Slova orla
seshora nese
netvoru Nidhöggovi.

(...)

Jasan Yggdrasil
zlý osud snáší,
trpčí, než tuší lidé:
jelen korunu hlodá,
kořeny Nidhögg drtí
a ze strany trouchniví trup.

Píseň o Grímnim, Poetická Edda[3]
Níðhöggr, detail z islandského rukopisu (17. století)

Podle díla Gylfiho oblouznění z Prozaické Eddy Níðhöggr ohlodává v Niflheimu u studny Hvergelmi jeden ze tří kořenů Yggdrasilu. Taktéž se zde uvádí, že veverka Ratatosk předává nevraživá slova mezi ním a orlem žijícím v koruně stromu, a vyjmenovává další hady, kteří s ním obývají studnu Hvergelmi. Ve Vědmině písni se objevuje pasáž kterou lze chápat tak že se krmí těly vrahů, křivopřísežníků a těch co svedli ženy svých blízkých. Na úplném konci básně je Níðhöggr zmiňován ještě jednou:

Drak zdola přilétá
z Nidských plání,
temný pluje
nad propastmi,
na křídlech má
mrtvá těla
netvor Nidhögg.
V nic propadá se.

Vědmina píseň, Poetická Edda[4]

Podle Johna Lindowa, odborníka na středověkou Skandinávii, tato poslední sloka Vědminy písně následující po popisu konce světa a následného obrození sloužit jako efektivní zakončení přednesu básně a vyvolání v posluchačích pocit brzkého Ragnaröku. V každém případě však byl Níðhöggr symbolem chaosu a přicházejícího konce světa. Indoevropisté Georges Dumézil a Ake V. Ström přirovnali Níðhögga k védskému Ahi Budhnjáovi „hadu hlubin“, kterého zase spojili se světovým stromem Nyagrodha. Filolog Eleazar Meletinskij považuje Níðhögga za ekvivalent Jörmunganda, přičemž první figuruje ve vertikálním pojetí severské kosmologie, zatímco druhý v horizontálním.[5][6][7]

Odkazy

Reference

  1. BARAGONA, Stephen Alan; RAMBO, Elizabeth Louise. Words that Tear the Flesh: Essays on Sarcasm in Medieval and Early Modern Literature and Cultures. Berlin: De Gruyter, 2018. ISBN 978-3110562118. S. 60.
  2. PETERSON, Paul R. Old Norse Nicknames [online]. [cit. 2019-04-05]. Dostupné online. (anglicky)
  3. Runarmál - Píseň o Grímnim [online]. [cit. 2019-04-05]. Dostupné online.
  4. Runarmál - Vědmina píseň [online]. [cit. 2019-04-05]. Dostupné online.
  5. LINDOW, John. Norse Mythology: A Guide to Gods, Heroes, Rituals, and Beliefs. [s.l.]: Oxford University Press, 2002. Dostupné online. ISBN 978-0195153828. S. 239.
  6. WATKINS, Calvert. How to Kill a Dragon. [s.l.]: Oxford University Press, 2001. ISBN 978-0195144130. S. 460.
  7. MICHALÍKOVÁ, Jana. Ásgarð, Miðgarð a Útgarð: Vzájemné vztahy a jejich interpretace. Praha, 2011. Bakalářská práce. Karlova Univerzita, Filozofický fakulta. Vedoucí práce Jiří Starý. s. 26. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.