Názvosloví organických sloučenin

Veškeré názvosloví organických látek vychází z názvosloví alkanů. Základ názvu je vždy tvořen jménem hlavního řetězce (uhlovodíkového skeletu). O přítomnosti postranních řetězců nebo funkčních skupin vypovídají předpony, popřípadě přípona. Přitom platí, že skupina z názvoslovného hlediska nejvýznamnější je v příponě (existuje-li pro ni vůbec nějaká). Ostatní skupiny jsou v předponě, řadí se dle abecedního pořadí. Každému označení dané skupiny předchází její lokant, tj. číslo uhlíku základního skeletu, na který se daná skupina váže. Uhlík nesoucí jakoukoliv skupinu z názvoslovného hlediska významnější, než je dvojná vazba, má vždy číslo 1. Významnost jednotlivých skupin (či výstavbových prvků) udává následující tabulka.

Za alkyl- se při tvorbě názvu dosazuje konkrétní uhlovodíkový zbytek (např. methyl-), za halogen- pak halogenový atom (chlor-). Pokud je v tabulce uvedeno více předpon či přípon pro jednu funkční skupinu, pak druhá z nich platí pro případ, kdy uhlík této funkční skupiny nelze zahrnout do hlavního řetězce. Např. kyselina benzoová je systematickým názvem kyselina benzenkarboxylová (koncovka -karboxylová), zatímco kyselina octová je systematicky kyselina ethanová (koncovka -ová).