Nástěnná malba

Nástěnné malby patří k nejstarším výtvarným technikám, které se rozvíjeli už v pravěku. Jeskynní malby se zachovaly např. v lokalitách Altamira a Lascaux.

Malba na stěny se rozvíjela i ve starověku. Ve starověkém Egyptě se uplatňovala vedle hieroglyfů a nízkého reliéfu. K dobře zachovalým antickým malbám patří např. výzdoba v Herculaneu.

Ve středověku se vedle barevné a dekorativní výzdoby architektury uplatňovaly zvláště v kostelech ilustrační malby k biblickým tématům, tzv. bible chudých.

V období renesance vznikly některé z nejslavnějších nástěnných maleb, jako jsou Poslední večeře od da Vinciho a Michelangelova výzdoba Sixtinské kaple. Tamní malba Posledního soudu již předznamenává nástup barokního umění, které provázel velký rozmach nástěnných a nástropních maleb. V návrzích kostelů, zámeckých sálů a dalších prostor je počítáno s malířskou výzdobou a ta naopak, často iluzivně, navazuje na architekturu a tím vytváří spolu s další výzdobou účinně působící jednotný celek.

• al fresco (freska) – malba na čerstvou omítku, zajišťuje propojení barev s podkladem a tím větší trvanlivost
• al secco – malba na vytvrdlý podklad
• frescosecco – kombinovaná technika
• enkaustika – pojítko barviva tvoří vosk, který se teplem vsaje do podkladu

Další techniky výzdoby stěn

• sgrafito – na vytvrdlou omítku se nanáší tenká vrstva jinak barevné omítky, do které se vyškrabává vzor
• mozaika – obraz vzniklý skládáním a nalepováním malých různobarevných kousků různých materiálů (sklo, keramika atd.)