Národní výbor (1945–1990)

Národní výbor (NV) byl v letech 19451990 orgán československé státní správy na úrovni obce, města, městského obvodu, okresu, kraje, nebo země. Národní výbory měly své formálně volené orgány (plénum a rada NV – podobně jako dnešní orgány samosprávných celků „zastupitelstvo“ a „rada“). Názvem chtěly národní výbory navázat na československou tradici z období rané existence státu, kdy vznikaly tyto orgány jako nástroj nově ustanovené správy na území vznikajícího státu, ale de facto vznikla obdoba ruských sovětů.

Platební výměr vyúčtovaný teplickým národním výborem
Vyjádření o přidělení pozemku do užívání zahrady – teplický národní výbor

Hierarchie

Národní výbory se označovaly a rozčleňovaly podle místa, kde působily. Přestože socialistický stát nerozlišoval mezi městem a vsí, rozlišení na obecní a městský národní výbor se tehdy používalo. Podle toho se také skutečně rozlišovalo, jestli daná obec měla status města. Dělení národních výborů bylo následující:

Národní výbory vznikaly ilegálně již v prvních letech okupace jako revoluční orgány. Jejich vznik a organizace jako nových státních orgánů byla poprvé zakotvena v ústavním dekretu prezidenta republiky ze dne 4. prosince 1944.[1] Ten pojímal národní výbory jako orgány prozatímní, pro přechodné období (s národními výbory nesouhlasil londýnský exil[zdroj?], protože odporovaly principům prvorepublikové správy, naopak byly prosazovány moskevským komunistickým exilem). Zavedeny do praxe pak byly vládním nařízením č. 4/1945 Sb. a dekretem prezidenta republiky č. 121/1945 Sb.

Definitivní platnost ustanovení národních výborů byla potvrzena ústavou z roku 1948: „Článek X: Nositelem a vykonavatelem státní moci v obcích, okresích a krajích a strážcem práv a svobod lidu jsou národní výbory“.

V čele NV stál předseda, od roku 1948 zásadně člen KSČ. Národní výbory sloužily jako prodloužená ruka pro výkon centrálního řízení ekonomiky a celé společnosti až na místní úroveň. Principy samosprávy byly notně okleštěny a rozhodování se dělo v duchu demokratického centralismu. V zásadě šlo o to, že se vždy a na všech úrovních deklarovalo plnění „usnesení x-tého sjezdu KSČ“.

Nová soustava národních výborů byla zavedena od 17. května 1954:[2]

  • ústavní zákon 12/1954 Sb., o národních výborech,
  • zákon č. 13/1954 Sb., o národních výborech,
  • zákon č. 14/1954 Sb., o volbách do národních výborů.

V rámci správní reformy roce 1960 byl přijat nový zákon o národních výborech, č. 65/1960 Sb., který byl později nahrazen zákonem č. 69/1967 Sb. V roce 1990 byly národní výbory zrušeny[3][4], přičemž byla obnovena obecní samospráva a pro státní správu na okresní úrovni zřízeny okresní úřady.[5]

Národní výbory a zemědělská správa

Nejdůležitější agendou národních výborů se stala v poválečném Československu zemědělská správa, která byla přímo podřízená vrcholnému zemědělskému orgánu ministerstvu zemědělství, ovládaného KSČ. Již 10. května 1945 vydal komunistický ministr zemědělství Július Ďuriš Směrnice pro národní výbory o nejnutnějších opatřeních v zemědělství. KSČ dala směrnicemi najevo, že národní výbory budou orgány lidové moci a správy, které se budou podílet na správě a vývoji poválečného zemědělství. Z obsahu směrnic byla nejdůležitější výzva rolníkům, domkářům a zemědělským pracovníkům, aby nečekali na schválení zákonů a převzali moc v českých vesnicích a zemědělskou půdou. Zároveň měli vytvářet rolnické komise, které v součinnosti s národními výbory měly převzít zemědělský majetek, podléhající konfiskaci. Též v nich byla zakotvena národní správa. Tyto směrnice vyšly ve velkém nákladu 100 000 výtisků a byly rozšiřovány hlavně na venkově. Směrnice nahrazovaly právní předpisy a podporovaly revoluční poválečnou euforii a nezákonné jednání na venkově. Dne 21. června promluvil Július Ďuriš ve večerním vysílání rozhlasu a opětovně vyzýval ke konfiskaci zemědělského majetku.[6]

A teď voláme k zemědělskému lidu: Máte již zákon o okamžité konfiskaci a rozdělení německé a zrádcovské půdy. Proveďte okamžitě toto veliké dílo! Utvořte ihned místní a okresní rolnické komise z oprávněných uchazečů, zabavte půdu zrádců a nepřátel, dohodněte se o podílech a úhradě a předložte své návrhy přes zemské Národní výbory ministerstvu zemědělství! Tuto a příští neděli přebírejte všude všenárodními manifestacemi půdu do rukou národa! Jednejte ihned! Čekali jste dlouho, teď vaše nová lidová a demokratická vláda plní vaše tužby.

—Národní obroda, 23.06.1945[7]

Místní národní výbory měly v konfiskačním a přídělovém řízení celou řadu úkolů: okresním národním výborům podávaly návrhy na provedení konfiskace a přijímaly přihlášky od oprávněných uchazečů o příděl zemědělské půdy, zkoumaly žadatele po stránce národní spolehlivosti (zjišťovaly jejich chování během okupace) a po stránce jejich zemědělské kvalifikace, žadatelů, připravovaly volby místních rolnických komisí, měly dbát na to, aby lesy a lesní půda do 50 ha byly přidělovány obcím nebo družstvům, zabezpečovaly řádné a včasné obdělávání zemědělské půdy v obcích, dohlížely na chod zemědělské výroby.

Národní výbory ve vnitrozemí spolupůsobily při výběru občanů pro přesídlení do pohraničí, vedly jejich evidenci a s osidlovacími komisemi ministerstva zemědělství spolupracovaly na osídlovacím plánu. Úkolem správních komisí v pohraničí bylo zajištění bezpečného života v obci, obnovení komunikací, ochrana státního majetku a zajištění zásobování, na zemědělských podnicích zaváděly českou národní správu, organizovaly jejich zemědělskou výrobu a měly uvádět do provozu konfiskované zemědělské stroje, osídlencům poskytovaly bydlení. Postupně se z nich vytvářely místní národní výbory.

Přídělové komise

Správa konfiskovaného zemědělského majetku připadla Národnímu pozemkovému fondu. U každého Osidlovacího úřadu v Praze a Bratislavě (pod vedením Ústřední komise pro vnitřní osídlení při ministerstvu vnitra) byl založen Fond národní obnovy, který zabezpečoval úkoly související s pozemkovou správou konfiskovaného majetku, s jeho rozdělením a přidělením. K provádění vlastního přídělového řízení ve vnitrozemí vznikaly u místních národních výborů tří až desetičlenné přídělové komise (nejvýše desetičlenné okresní přídělové komise), které měly poradní a kontrolní funkci.

Rolnické komise, složené z uchazečů o půdu (neplatila u nich paritní zastoupení politickými stranami),

Odkazy

Reference

  1. Ústavní dekret prezidenta republiky č. 18/1944 Úř. věst. čsl., o národních výborech a prozatímním Národním shromáždění; republikováno v příloze vyhlášky ministerstva vnitra č. 43/1945 Sb.
  2. Sbírka zákonů republiky Československé, částka 6/1954[nedostupný zdroj], vydána 9. března 1954
  3. Ústavní zákon, kterým se mění a doplňuje Ústava Československé socialistické republiky, a ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci, a kterým se zkracuje volební období národních výborů, čl. I a III.
  4. § 72 zákona o obcích
  5. Zákon České národní rady o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících
  6. Antonín Kubačák: Vývoj správy zemědělství v českých zemích v letech 1945-1949, Ústav vědeckotechnických informací pro zemědělství, Zemědělské muzeum 1990, s. 155-158.
  7. Kramerius, Národní obroda, 23.06.1945. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2019-10-27]. Dostupné online.

Literatura

  • RATAJOVÁ, Jana; RATAJ, Tomáš. Národní výbory. Pokus o nový model veřejné správy (1945–1989). In: Osm set let pražské samosprávy. Sborník příspěvků z 18. vědecké konference Archivu hlavního města Prahy. Praha: Scriptorium, 2002. ISBN 80-86197-38-7. S. 183–195.
  • MIKULE, Vladimír. Národní výbory a správní soudnictví v letech 1945 a 1948. In: Vývoj práva v Československu v letech 1945–1989. Sborník příspěvků. Praha: Karolinum, 2004. ISBN 80-246-0863-4. S. 846–850.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.