Vlastní hlenky

V životním cyklu pravých hlenek se střídá haploidní a diploidní fáze. Nejprve se objevuje stadium bičíkatých myxomonád či měňavkovitých myxoaméb, načež z nich vzniká mnohojaderný útvar, tzv. plazmodium. Jsou známy tři druhy plazmodií na základě vzhledu: protoplazmodium, afanoplazmodium a faneroplazmodium. Z plazmodií se někdy vyvíjejí sklerocia (klidové odolné útvary) nebo sporokarpy (reprodukční struktury produkující spory). Také sporokarpů jsou tři druhy: sporangia, aethalia či plazmodiokarpy. Poznají se na základě toho, z jakých částí plazmodia daný sporokarp vznikl.[1]

Obvykle se používá tato klasifikace do pěti řádů:[1][2][3]

• podtřída Myxogastromycetidae
  • řád Echinosteliales – chloupkovcotvaré
  • řád Liceales – koromilkotvaré
  • řád Physarales – vápenatkotvaré
  • řád Trichiales – vlasatkotvaré
• podtřída Stemonitomycetidae
  • řád Stemonitales – pazderkotvaré

Fylogenetické analýzy z let 2012-2020 přinesly revoluci v přirozené klasifikaci myxomycet. Odhalily nepřirozenost nejen tradičních řádů Echinosteliales, Liceales a Stemonitales, ale i mnohých rodů. Podle současných (rok 2020) představ se vlastní hlenky dělí na dvě přirozené skupiny (navržené však již v r. 1925) – myxomycety se světlými sporami (klad Lamprosporales) a myxomycety s tmavými sporami (klad Amaurosporales):[4]

• klad Lamprosporales Lister, 1925
  • parafyletický řád „Cribrariales“ (odpovídá přibližně tradičnímu řádu Liceales – koromilkotvaré)
  • řád Trichiales – vlasatkotvaré
• klad Amaurosporales Lister, 1925
  • parafyletický řád „Echinosteliales“ – chloupkovcotvaré, zahrnující bazální větve kladu
  • parafyletický řád „Stemonitidales“ (odpovídá přibližně tradičnímu řádu Stemonitales – pazderkotvaré), zahrnující linie kladu, které se odvětvují mezi Echinosteliales a Physarales
  • řád Physarales – vápenatkotvaré.

Klasifikace na nižších úrovních dosud (r. 2020) není ustálená.[4]