Detergent

Termín „detergent“ se obvykle používá pro odlišení těchto čisticích látek od mýdla, což je sodná nebo draselná sůl mastných kyselin.[1] V počátcích vývoje nemýdlových tenzidů pro komerční čisticí prostředky byl pro odlišení prosazován termín syndet, jako zkratka pro syntetický detergent.[1] Nikdy se však nestal populárním a navíc je nesmyslný, protože i mnoho mýdel je syntetizováno (z glyceridů). Používá se také termín saponát, což je starší označení pro jakýkoliv syntetický tenzid.[1]

Přesně vymezit, co je a co není detergent, je složité. Pravděpodobně nejčastěji používanými čisticími prostředky jsou vodné roztoky mýdla nebo směsi složené z mýdel a syntetických saponátů. Ovšem ne všechna mýdla mají významný čisticí účinek, a naopak, i když se termíny „detergent“ a „mýdlo“ někdy zaměňují, ne každý detergent je mýdlo. Termín detergent se někdy používá pro označení jakéhokoli tenzidu, i když není použit k čištění. Pojem detergent má ale užší význam než obecně tenzid, detergent je totiž tenzid určený ke konkrétnímu účelu, k mytí a čištění. Někdy se jako čisticí prostředky (detergenty) označují i látky, které jsou složitější než pouhé směsi chemických sloučenin. Kromě mýdel a saponátů se jako tenzidy používají také kvartérní amoniové sloučeniny.

Přirozeným detergentem je žluč, obsahující deriváty kyseliny cholové.

Detergentních účinků určitých syntetických tenzidů si v roce 1913 všiml belgický chemik A. Reychler. První komerčně vyráběným čisticím prostředkem, který čerpal ze zmíněných pozorování, byl Nekal,[2] prodávaný v Německu v roce 1917, aby zmírnil nedostatek mýdla za 1. světové války. Novým budováním a pozdější přestavbou amerických továren (původně vyrábějící letecké palivo) tak, aby vyráběly tetrapropylen, používaný v čisticích prostředcích pro domácnost, došlo ke konci 40. let k rychlému růstu jejich používání.[3] Koncem 60. let byly firmou Procter & Gamble uvedeny na americký trh biologické čisticí prostředky obsahující enzymy, které lépe odstraňují nečistoty bílkovinného původu (například od vajec).[4]

Syntetické tenzidy čili detergenty/saponáty jsou vyráběny z vyšších alifatických nebo aromatických uhlovodíků získaných z ropy a dehtu, ze syntetických mastných kyselin, aminů, amidů, nitrilů a dalších látek. Neporušují živočišná vlákna, nejsou citlivé na tvrdou vodu, mají vyšší dispergační schopnost, lepší smáčivost a perou v nižších koncentracích a za nižších teplot než mýdlo. Saponáty se rozdělují podle charakteru aktivní skupiny molekuly tenzidu, které mohou být:[1]

• anionické (natrium-sek-alkylbenzensulfonát či další alkylbenzensulfonany, alkylsulfáty a alkensulfonany)
• kationické (některé kvartérní amoniové soli a „esterquaty“)
• amfoterní (1-(3-lauroylaminopropyl)-l,l-dimethylacetobetain a další)
• neionické (látky bez iontových skupin, např. oxyethylenáty, deriváty alkanolaminů, aminoxidy a některé polyhydroxysloučeniny)

Detergenty mohou obsahovat řadu různých dráždivých chemických látek. Některé syntetické detergenty jsou obtížně biologicky odbouratelné, čímž ohrožují životní prostředí. V praxi užívané prací prostředky obsahují často také fosfáty, jejichž únik do odpadních vod vyvolává jev zvaný eutrofizace. Podporují tak růst vodních sinic, které při přemnožení škodí vodním ekosystémům.