Muzeum v přírodě Zubrnice

Podnět k založení muzea pod původním názvem předložil František Ledvinka, ředitel bývalého Okresního vlastivědného muzea v Ústí nad Labem (zřizovatel muzea v přírodě), od roku 1977 vedoucí správy profesionalizovaného Souboru lidové architektury Zubrnice.[3]

Vznik muzea v přírodě v Chráněné krajinné oblasti České středohoří souvisí se záchranou významných lidových a technických staveb (vesnická stavení – roubené, hrázděné a zděné obytné stavby, vodní mlýny, sakrální stavby). Vznik muzea se pojí se záchranou kostela sv. Maří Magdaleny v Zubrnicích (gotický kostel ze 14. století, který architekt a stavitel italského původu Octavio Broggio přestavěl barokně v 18. století a který v 70. letech 20. století byl původně určen ke stržení).[4] Prvním objektem v expozici byla hospodářská usedlost čp. 61 (původně rychta) z počátku 19. století (kulturní památka, součást muzea v přírodě).[5]

Památky lidového stavitelství ohrožené zánikem v původním místě byly postupně přeneseny do „živé vesnice ” (například vesnická stavba z Loubí u Holan na Českolipsku z roku 1700, v letech 1994 – 1995 rozebrána, v letech 2010 – 2012 v areálu Zubrnic postavena a po rekonstrukci v roce 2013 zpřístupněna jako víceúčelový objekt využívaný pro vzdělávací programy aj.).[6] Obnovovány byly i ohrožené stavby ze samotné vesnice Zubrnice se záměrem vybudovat tzv. „muzeum pod širým nebem” (v angličtině open-air museum) s autentickou vesnicí Českého středohoří.[7]

Zubrnice středověkého původu byly dne 25. července 1995 prohlášeny Ministerstvem kultury České republiky za vesnickou památkovou rezervací.[8] Soubor lidové architektury Zubrnice je od roku 2003 ve správě Národního památkového ústavu, od roku 2013 až do 10. prosince 2018 začleněný pod Územní památkovou správou v Praze.

S účinností od 11. prosince 2018 je zubrnické muzeum organizační složkou Národního muzea v přírodě, příspěvkové organizace Ministerstva kultury České republiky.