Muzeum historie

Východní stáje

Základem sbírek Muzea historie a Národního muzea se stala sbírka umění krále Gustava I. Vasy z 16. století, která se původně nacházela na zámku Gripsholm. Sbírka se v dobách Švédské říše rozrůstala díky darům i válečné kořisti. Část sbírek byla zničena během požáru na zámku Tre Kronor. V 2. polovině 18. století nakupovali velvyslanci i členové královské rodiny umělecké předměty a starožitnosti, které byly shromažďovány ve Stockholmském paláci. Po smrti krále Gustava III. v roce 1792 byly sbírky předány do rukou švédské vlády. Ve stejném roce bylo v paláci otevřeno Královské muzeum. Stalo se tak jedním z nejstarších muzeí otevřených veřejnosti na světě. V letech 1846 až 1847 se muzeum přestěhovalo do Ridderstolpe House, kde sídlilo až do roku 1865 a část původních palácových sbírek byla v té době přesunuta do Národního muzea.[2]

Současné muzeum založil roku 1866 Bror Emil Hildebrand, který působil jako ředitel již od doby, kdy původní muzeum sídlilo ve Stockholmském paláci. Muzejní sbírky byly vystaveny v přízemí v nedávné době dostavěného Národního muzea.[3] Prostory však brzy pro obě muzea nestačily. Když se roku 1876 vypracovávaly plány na stavbu nové budovy Severského muzea, bylo navrženo, aby se do nově plánované budovy přestěhovaly i sbírky Muzea historie.[4] Diskuze ohledně umístění muzea probíhaly další desetiletí až do nástupu Sigurda Curmana na místo Kustoda starověkých památek a ředitele Švédské rady pro národní dědictví dne 3. července 1923. Curman posunul tuto otázku ke konkrétnějšímu a trvalejšímu řešení. Nová dostatečně velká budova měla vnést pořádek do sbírek, které byly obecně označovány za chaos.

V roce 1929 švédská vláda navrhla, aby se novým sídlem muzea staly bývalé vojenské kasárny a stáje ve Storgatanu. V roce 1930 proběhla architektonická soutěž na úpravu objektu, aby odpovídal požadavkům muzea.[5] Nebyl vyhlášen žádný vítěz, ale výchozím bodem pro přestavbu se staly prvky z návrhu, který se umístil na druhém místě, jehož autory byli architekti Bengt Romare a George Scherman s inženýrem Göstou Nilssonem. Finální návrh byl vytvořen spoluprací s Curmanem, Radou státního majetku a Radou národního dědictví.[6]

V roce 1932 švédská vláda poskytovala finanční prostředky na výstavbu úředních budov s cílem vytvořit pracovní místa během velké hospodářské krize. Některé z těchto dotací byly použity i na výstavbu muzea, která probíhala v letech 1934 až 1939. Konečné plány muzea byly dokončeny až v roce 1936.[6]

Vstupní dveře

Vstupní dveře Brána do historie od Brora Marklunda

Většina ozdobných prvků byla vybrána pomocí série veřejných soutěží.[6] V roce 1938 vyhrál soutěž o vzhled hlavního vstupu do muzea Bror Marklund. Dveře dostaly název Brána do historie (švédsky: Historiens Portar) a jejich výroba trvala třináct let. Byly dokončeny roku 1952 a ve stejném roce i slavnostně představeny veřejnosti. Jejich výroba byla financována nadací filantropky Evy Bonnierové. Dveře jsou vysoké 4,5 m a váží přibližně dvě tuny. Jsou vyrobeny z bronzu a nejprve byly odlity ve slévárně Hermana Bergmana a poté upraveny Marklundem.[8]

Dveře jsou rozděleny do deseti polí v nichž jsou zobrazeny důležité švédské historické milníky od doby bronzové do středověku. Na levé části dveří je výjev z pohanského období s ústředním motivem boha Ódina. Na pravé části jsou výjevy Ansgara a z křesťanské éry.[8]

Zlatý náhrdelník z Färjestadenu umístěný v expozici ve Zlaté místnosti

Když Curman původně navrhoval, jak mají být sbírky vystaveny, inspiroval se expozicemi jiných muzeí, průmyslovými veletrhy i výkladními skříněmi. Záměrem bylo nalákat do muzea návštěvníky a vzdělávat je, což se však nesetkalo s pochopením vědců, kteří muzeum považovali především za vědeckou instituci.[6] Muzeum je jedním z největší ve Švédsku a jeho sbírky čítají na 10 milionů artefaktů, které jsou registrovány pod přibližně 34 000 inventárními čísly.[11] Trvale je vystaveno přes 6 000 předmětů. V roce 2011 byly zpřístupněny informace o sbírkových předmětech v online databázi. Tato databáze je dále rozšiřována a aktualizována.[12]

Vikingská sbírka zahrnuje předměty z období let 800 až 1050, včetně zbraní, truhly z Mästermyru, archeologických nálezů z vikingského obchodního centra v Birce, náboženských předmětů, stejně jako předmětů pocházejících z ciziny, které Vikingové získaly během obchodních cest a nájezdů.[13]

Ve zlaté místnosti jsou nejvýznamnějšími předměty zlaté řetězy datované do období let 350 až 500 vyrobené ze zlata z roztavených římských mincí.[14] V místnosti jsou i stříbrné vikingské šperky, středověké relikviáře, mince, ceremoniální meče a válečná kořist. Mnoho těchto předmětů muzeum získalo díky stále platnému zákonu ze 17. století, podle kterého mají být všechny předměty z drahých kovů starší sto let bez jasného vlastníka vykoupeny vládou a poslány do Muzea historie.[9]

Sbírka švédského církevního umění je rozsáhlá a původ jejich nejstarších exponátů spadá do 12. století. Sbírka obsahuje dřevěné sochy, oltářní obrazy či krucifixy.[15] Patří mezi ně i relikviář svaté Alžběty a viklauská madona, která je jednou z nejzachovalejších dřevěných soch z 12. století.[16]

V Komoře textilií jsou uloženy textilní středověká díla. Většinou se jedná o textilie používané v kostelích nebo kněžími. Nejstarším předmětem sbírky je tapiserie ze 13. století z kostela ve Skogu známá jako Skogská tapiserie.[17]

• 
  Železná přilba z hrobu, 7. století
• 
  Středověká křtitelnice
• 
  Oltář z 15. století
• 
  Bronzová brož
• 
  Relikviář svaté Alžběty