Muzaffaruddín Šáh

Muzaffaruddín Šáh (persky: مظفرالدین شاه قاجار‎‎‎‎; 23. března 1853 – 3. ledna 1907) byl pátý perský šáh z rodu Kádžárovců. Vládl od 1. května 1896 do své smrti. Jeho zásluhou byla v Persii zavedena ústava.

Muzaffaruddín Šáh
perský šáh
Narození	23. března 1853
	Teherán
Úmrtí	3. ledna 1907 (ve věku 53 let)
	Teherán
Pohřben	Imam Husayn Shrine
Potomci	Muhammad Alí Šáh, Malek Mansur Mirza Shao es-Saltaneh a Fakhr ol Dowleh
Otec	Násir ad-Dín Šáh
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jako korunní princ byl Muzaffaruddín roku 1861 jmenován guvernérem Ázerbájdžánu, kde se však politice příliš nevěnoval a byl v nemilosti u svého otce Násira, takže nastoupil na trůn nepřipraven. Země byla po celou dobu jeho vlády v katastrofální finanční situaci, kterou řešila půjčkami od Británie, Ruska a Francie. Šáh se snažil o ekonomické reformy, nebyl však příliš úspěšný. Roku 1908 byla v Persii objevena ropa, těžební práva však již roku 1901 získal Brit William Knox D'Arcy. Podobně byla i další ekonomická práva prodávána zahraničním subjektům, čímž perský stát dále slábl. To vedlo v roce 1906 k protestům ze strany příslušníků perských elit. Šáh se rozhodl v říjnu 1906 svolat Národní shromáždění, které by vytvořilo ústavu a omezilo moc panovníka. 40 dní po schválení nové ústavy Muzaffaruddín zemřel na infarkt.