Mutná

Obere Thayalüß, Untere Thayalüß, Obere Breitlüß, Obere Langlüß, Mittlere Langlüß, Teichfeld, Holzlüß, Mühllüß, Pointeln, Stadtbreiten, Stübelbreiten, Neureith, Schwarzlacken, Tiergarten, Eichberg, Kurze Garteln, Langgarteln, Bergacker, Schulerfeld, Kirchfeld, Kreuzfeld, Montserrat.

Ves je v historických pramenech poprvé zmíněna v kupní smlouvě vrchního strážmistra Franze svobodného pána ze Schneidau z 3. srpna 1651,[pozn. 1] poté co získal za 36 000 rýnských zlatých panství Staré Hobzí po zemřelém Jindřichovi / Heinrichovi Zahrádeckém ze Zahrádek (r. 1625).[6] Panství Staré Hobzí tehdy sestávalo ze vsi Staré Hobzí (míněno tzv. Dolní panství, Untergut), Modletice / Mudlau, Mutná / Mutten, Bělčice (nyní Bělčovice) / Wispitz, zpustlých „Schönakwitz” a poplužního dvora Hejnice / Hönitzhof. V roce 1658 přikoupil Franz ze Schneidau ještě svobodný statek Cizkrajov / Sitzgras, kopec a statek Montserrat a v roce 1666 biskupské lení statky Dešná / Döschen a Županice (nyní Županovice) / Zoppanz.[7]

Kostel Panny Marie Bolestné na Montserratě

Kříž při cestě do Cizkrajova

Rytíř Bartoloměj Tannazoll-Zill / Ritter Barholomäus Tannazoll-Zill, jihlavský hejtman (latinsky „capitano del circolo de Iglavia”), nechal v roce 1650 postavit na kopci nedaleko vsi kapli Panně Marii Monserratské.[8] V roce 1693 vložil Karel Jakub von Tannazoll polovinu Mutné do desek Johannu Karlovi Salava von Lipa, který ale ves obratem zapsal Gregorovi Ignácovi Košinskému z Košína / Gregor Ignaz Koschinsky von Koschin, rytíři z moravsko-slezského rodu.

Gregor Ignác obdržel od císaře Leopolda I. v roce 1682 moravský inkolát a v roce 1688 zakoupil majetky ve vsi Černčín (Tschertschein) a Nosálovice (Nosalowitz), v roce 1692 dvůr v Bolíkově (Wölking) a v roce 1693 polovinu Mutné. Bratři Cyrill Joseph Anton a Dionys Ignác Koschinsky v. Koschin odprodali roku 1703 svou polovinu Mutné Maxmiliánovi Františkovi hraběti z Deblína a roku 1705 zapsali do desek.[9][10] Dále obec sledovala dějinné události společně s obcemi na panství Staré Hobzí, později panství Jemnice - Staré Hobzí.

V letech 1850 až 1855 byla Obec Mutná podřízena politické pravomoci Podkrajského úřadu v Dačicích a v soudní správě okresnímu soudu tamtéž. Po vzniku smíšených okresních úřadů s politickou a soudní pravomocí byla v letech 1855 až 1868 podřízena Okresnímu úřadu v Dačicích. Po oddělení soudnictví od veřejné správy roku 1868 se obec vrátila pod politickou pravomoc Okresního hejtmanství v Dačicích. Od roku 1911 náležela pod soudní okres Slavonice a to až do roku 1938.[11] V Mutné žilo převážně německé obyvatelstvo. V roce 1651 se ve vsi Mutné nacházelo 10 usedlých sedláků a 2 zpustlá stavení. Kolem roku 1830 měla ves 49 stavení s 284 obyvateli římsko-katolického vyznání a jeden panský statek, v roce 1843 žilo v Mutné 302 obyvatel a v roce 1910 v 54 domech 255 obyvatel, z toho pouze 5 Čechů.

Počet českého obyvatelstva v obci stoupl teprve po vzniku Československa a následkem konfiskace rozsáhlých pozemků, lesních revírů a hospodářských dvorů markraběte Alexandra Pallavicini. V roce 1930 se ve vsi nacházelo v 53 staveních 234 obyvatel, z toho 57 Čechů. Zbytkový statek se 70 ha, zřízený z hospodářského dvora při velkostatku Jemnice - Staré Hobzí, byl v roce 1924 přidělen Jaroslavu Louckému. Národní jednota pro jihozápadní Moravu zřídila českou menšinovou školu v Cizkrajově, kam docházely děti z Bolíkova, Mutné, Mutišova a Holešic. V letech 1927 - 1939 také mateřskou školu v Cizkrajově.

„Povoláním jsou naši lidé dělníci ve dvoře, jenž na podzim 1924 přesel z rukou jemnického Pallaviciniho (ten jej vždy pronajímal židovsko-německému pachtýři H. Singrovi ze St. Hobzi) do majetku p. Jar. Louckého, dále cihláři, zaměstnaní v kruhové cihelně, jež patří Němci z Cizkrajova. Pozemková reforma přispěla značnou měrou k zesílení české menšiny v Mutné”.

—Jihomoravští hraničáři, Bolíkov, Cizkrajov, obce Holešice, Mutná, Mutišov, Vlastkovec[12]

Po odstoupení německého pohraničí spadala Mutná pod říšskou župu Dolní Podunají, okres Waidhofen an der Thaya (okresní velení NSDAP: Wilhelm Hanisch). Soud se nacházel ve Slavonicích, kde sídlil i NS-letecký útočný oddíl 10/114 (Ostmark, Gruppe 17, Niederdonau-Nord, Standarte 114 Znaim). Pošta a matrika se nacházela v Cizkrajově. Úřední kalendář z roku 1942 uvádí na obecním katastru o rozloze 9,91 km² 57 domů, 236 obyvatel, z toho 117 mužů. Místní skupiny 23. okresu NSDAP se nacházely v obcích: Staré Hobzí/Althart, Český Rudolec/Böhmisch-Rudoletz, Dešná/Döschen, Lidéřovice/Lidhersch, Písečné/Piesling, Slavonice/Zlabings.[13]

Po vyhnání německého obyvatelstva (1945-46) byla obec dosídlena českým obyvatelstvem. Jednotné zemědělské družstvo bylo založeno v roce 1951 a v roce 1961 sloučeno s JZD Cizkrajov. Při sčítání obyvatelstva v roce 1961 žilo v obci 167 obyvatel české národnosti.[14] Po zrušení základní školy v Cizkrajově (1919 - 1969) dojížděly děti do Slavonic nebo do Dačic. V letech 1945 - 1951 využívali novoosídlenci Lidovou školu zemědělskou v Cizkrajově. Od roku 1945 patřila pod Okresní národní výbor v Dačicích a v jeho rámci od roku 1948 pod nově vzniklý Jihlavský kraj. Toto začlenění trvalo až do poloviny roku 1960, kdy po územní reorganizaci byla Mutná s moravským Slavonickem začleněna pod správní okres Jindřichův Hradec a Jihočeský kraj, což trvalo až do zrušení Okresního úřadu v Jindřichově Hradci koncem roku 2002. V roce 1964 byla Mutná v rámci integrace obcí připojena pod obec Cizkrajov.

V roce 1932 zakoupil zbytkový statek po Jaroslavu Louckém člen agrární strany Otakar Kusl, který pocházel ze starého rodu sedláků a mlynářů. Po odstoupení pohraničí v roce 1938 až do odsunu Němců byli Kuslovi jedni z mála Čechů v Mutné. Po únorovém komunistickém puči v roce 1948 odmítal Otakar Kusl v rámci kolektivizace vstoupit do Jednotného zemědělského družstva a v roce 1952 byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen za sabotáž k šesti letům vězení a následnému propadnutí veškerého majetku.[15]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Mutná na Wikimedia Commons
• Projekt www.slavonice-zlabings.eu: Mutná - původní obyvatelé podle č.p.
• Projekt www.slavonice-zlabings.eu: osudy Otakara Kusla z Mutné
• Projekt www.slavonice-zlabings.eu: fotografie s rodinou Otakara Kusla