Muchomůrka ryšavá

Muchomůrka ryšavá (Amanita fulva) Pers. je jedlá houba z čeledi muchomůrkovitých, hojně rozšířená po celém mírném pásmu. Roste hojně od června do října, není vyhraněná na žádný speciální druh dřeviny, takže ji nalezneme jak v lesích listnatých, tak i jehličnatých. Upřednostňuje bory na kyselých a písčitých půdách a horské smrčiny.

Muchomůrka ryšavá
Muchomůrka ryšavá
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Odděleníhouby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třídastopkovýtrusé (Basidiomycetes)
Podtřídahouby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řádlupenotvaré (Agaricales)
Čeleďmuchomůrkovité (Amanitaceae)
Rodmuchomůrka (Amanita)
Binomické jméno
Amanita fulva
(Schaeff.) Fr.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vědecká synonyma
  • Agaricus fulvus Schaeff., Fung. bavar. palat. nasc. (Ratisbonae) 4: 41 (1774)
  • Amanita fulva f. alba (Courtec.) Contu, Docums Mycol. 17(no. 65): 62 (1986)
  • Amanita fulva Fr., Observ. mycol. (Havniae) 1: 2 (1815) f. fulva
  • Amanita vaginata var. fulva (Fr.) Gillet, Hyménomycètes (Alençon): 51 (1874) [1878]
  • Amanitopsis fulva (Fr.) W.G. Sm., (1908)
  • Amanitopsis fulva f. alba Courtec., Miscell. Mycologica, Cercle de Mycologie de Mons 14: 8 (1986)
  • Amanitopsis fulva (Fr.) W.G. Sm., (1908) f. fulva
  • Amanitopsis vaginata var. fulva (Fr.) Sacc., Syll. fung. (Abellini) 5: 21 (1887)
  • Vaginata fulva (Fr.) A.H. Sm., Mushrooms in their natural habitats: 396 (1949) [1]

Další názvy
  • katmanka plavá
  • muchomůrka oranžová
  • muchomůrka plavá
  • muchomůrka pošvatá oranžová
  • muchomůrka pošvatá plavá
  • pošvatka plavá

Vzhled

Makroskopický

Klobouk 4–10 cm v průměru, v mládí vejčitý, pak kuželovitě zvonovitý, nakonec ploše rozložený, s vystouplým hrbolkem, okrově až tmavě červenohnědý, od okraje světlejší a skoro až do poloviny průměru klobouku rýhovaný, tenký a křehký.

Lupeny bílé až našedlé, ve stáří nažloutlé, volné, husté a křehké. Ani v mládí nejsou zakryty závojem, na rozdíl od jiných muchomůrek.

Třeň štíhlý, skoro válcovitý, k vrcholu se ztenčuje, 8–15 cm vysoký, 0,7–1,5 cm tlustý, napřed vatovitě vycpaný, ale brzy dutý, křehký, bělavý, pokrytý jemnými světle červenohnědými šupinkami. Vyrůstá z velké blanité pochvy, která je dole zcela přirostlá k třeni, nahoře je volná, roztřepená a červenavě nahnědlá.

Prsten schází.

Dužnina bílá, velmi křehká, jejím význačným znakem je, že se ve třeni zbarvuje fenolem do čokoládově hnědé barvy. Vůně nevýrazná, chuť nasládlá.

Mikroskopický

Výtrusný prach bílý, kulovité bezbarvé výtrusy se nebarví jódem modře, velikosti 9–12 µm.

Možné záměny
  • Muchomůrka šafránová (Amanita crocea) – klobouk sytě oranžově zbarvený, pokryt zbytky plachetky, žlutooranžový vláknitě žíhaný třeň, jedlá
  • Muchomůrka pošvatá (Amanita vaginata) – třeň bez červenohnědých šupinek a červenavě nahnědlé pochvy, jedlá

Kuchyňské využití

Jedlá houba, která se kvůli své křehké dužině špatně transportuje a skladuje. Vhodná k přípravě omáček, do směsí i k nakládání do octa.

Zajímavost

Je to mykorhizní druh.

Reference
  1. synonyma na Index Fungorum

Literatura
  • PŘÍHODA, A.; URBAN, L.; NIČOVÁ-URBANOVÁ, V. : Kapesný atlas hub. Praha: SPN, 1987.
  • PILÁK, A.; UŠÁK, O. : Atlas hub. Praha: SPN, 1977.
  • SMOTLACHA, M.; ERHART, J.; ERHARTOVÁ, M. : Houbařský atlas: 180 druhů jedlých a nejedovatých hub: 100 osvědčených kuchařských receptů. Brno: Trojan, 1999. 178 s. ISBN 80-85249-28-6

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.