Mozarteum (Praha)

Mozarteum na historické fotografii

Dům Mozarteum stojí na místě dřívějšího klasicistního domu se dvorem. Projekt vypracoval architekt Jan Kotěra v duchu moderního klasicismu pro nakladatele hudebnin Mojmíra Urbánka. Součástí projektu se stal i koncertní sál s kapacitou 400 posluchačů. Od počátku své existence bylo Mozarteum místem vynikajících hudebních výkonů v orchestrálním nebo sólovém provedení. Při slavnostním otevření v roce 1913 zde zpívala Ema Destinnová, později vystupovalo České kvarteto, americký klavírista Arthur Rubinstein či venezuelská sopranistka Teresa Carreno. Pražské premiéry se tady dočkal Janáčkův Zápisník zmizelého. Probíhaly zde rovněž přednášky nebo veřejná čtení, třeba architekta Le Corbusiera a spisovatele Franze Werfla. V rámci festivalu pro soudobou hudbu se zde konala veřejná prezentace čtvrttonového klavíru firmy August Forster, postaveného podle skladatele Aloise Háby. Později zde sídlilo divadlo D 34.[1]

Půdorys domu je rozdělen na pětipatrové uliční křídlo a nižší křídlo ve dvoře. Obě křídla jsou spojená chodbou a dvouramenným schodištěm. Ze zadního křídla vybíhá do Františkánské zahrady jednopatrová stavba koncertního sálu, později i divadelního. V přízemí do ulice mezi pilíři zdobenými polofigurami od Jana Štursy je velká výkladní skříň, po stranách jsou portály vstupů. V prvním patře je pásové okno přes celou šíři fasády. Další patra jsou tříosá, fasáda je z neomítnutých cihel, po celé ploše rámovaná římsami. Střechy jsou ploché s výjimkou středu, kde je umístěn trojúhelníkový štít. V prostoru vestibulu jsou zachovány některé původní detaily, především kryty topení, zábradlí a osvětlení.[2][3]

V současné době sídlo mnoha firem. V přízemí sídlí hodinářství Clock Gallery a prodejna bytových doplňků Le Patio.

• 
  Polopostava od Jana Štursy na průčelí
• 
  Veřejné hodiny na průčelí Mozartea
• 
  Pohled na průčelí Mozartea