Moxování

První evropské poznámky o moxování se objevují v dopisech a zprávách portugalských misionářů v Japonsku v 16. století. Nazývali ji botão de fogo („ohnivý knoflík“), což byl termín původně používaný pro kauter s kulatou hlavou. Hermann Buschoff, který v roce 1674 vydal první západní knihu o této problematice (anglické vydání 1676), používal japonskou výslovnost mogusa. Protože se „u“ nevyslovuje příliš silně, psal ho „moxa“. Pozdější autoři spojili „moxa“ s latinským slovem combustio („hořící“).[2][3]

Korejský folklór připisuje rozvoj moxování legendárnímu císaři Tangunovi.[4]

První moderní vědeckou publikaci o moxování napsal Hara Shimetarō, japonský lékař, který v roce 1927 provedl hloubkový výzkum hematologických účinků moxování.[5] O dva roky později byla jeho doktorská disertační práce na toto téma přijata Lékařskou fakultou císařské univerzity v Kjúšú. Harova nejnovější publikace se objevila v roce 1981.[6]

Hořící moxa se používá k zahřívání oblastí a meridiánových bodů se záměrem stimulovat oběhovou soustavu skrze body a navodit plynulejší tok krve a čchi. Někteří praktici se domnívají, že moxováním se dají léčit stavy spojené s „chladem“ nebo „nedostatkem jang“ v čínské medicíně a může sloužit k otáčení dětí v děloze.[7][8]

Moxování má být obzvláště účinné při léčbě chronických problémů, „deficitních stavů“ (slabosti) a v gerontologii. Pien Chueh (fl. asi 500 př. n. l.), jeden z nejznámějších pololegendárních lékařů čínského starověku a první specialista na moxování, se ve svém klasickém díle Chuang- ťi Nej-ťing zabýval výhodami moxování oproti akupunktuře. Tvrdil, že moxování může dodat tělu novou energii a může léčit jak nadbytek, tak nedostatek.

Praktici mohou v kombinaci s moxou používat akupunkturní jehly vyrobené z různých materiálů v závislosti na směru toku čchi, který chtějí stimulovat.

Existuje několik metod moxování:[9]

• přímá – Přímým zjizvujícím moxováním se na kůži v akupunkturním bodě přiloží malý kužel moxy a pálí se tak dlouho, dokud na kůži nevzniknou puchýře, které se po zahojení zjizví.
• přímá nejizvící – moxibucí se hořící moxa odstraní dříve, než se kůže spálí natolik, že se zjizví.
• nepřímá – Při nepřímém moxování se v blízkosti akupunkturního bodu drží doutník vyrobený z moxy, aby se kůže zahřála, nebo se moxa připevní na akupunkturní jehlu zavedenou do kůže, aby se jehla zahřála.

Většina výzkumů moxování pochází z Číny a je obecně nekvalitní.[1] Jedná se o nepravděpodobnou léčbu, ale existuje mnoho tvrzení o její účinnosti při nejrůznějších onemocněních, přičemž někteří lékaři ji propagují jako panaceu.[1]

Cochrane Review nalezl omezené důkazy pro použití moxování při korekci polohy dítěte v poloze koncem pánevním a vyzvala k provedení dalších experimentálních studií. Mezi vedlejší účinky patřila nevolnost, podráždění hrdla a bolesti břicha způsobené kontrakcemi.[10] Moxování bylo zkoumáno také při léčbě bolesti,[11] rakoviny,[12] mrtvice,[13] ulcerózní kolitidy,[14] zácpy[15] a hypertenze.[16] Systematické přehledy zjistily, že tyto studie mají nízkou kvalitu a pozitivní výsledky mohou být způsobeny publikační chybou.[17]

Moxování s sebou nese riziko nežádoucích účinků včetně popálenin a infekce.[1]

Při spalování také vznikají jemný prach a odpadní látky, které lze během ošetření vdechovat. Modelové výpočty ukazují, že expozice kouři vznikajícímu při moxování je srovnatelná s pasivním kouřením v restauracích a na diskotékách.[18]

• 
  Moxování v knize Museum Museorum Michaela Bernharda Valentiniho, 1704
• 
  Hara Shimetarō na počátku 20. století
• 
  První strana knihy Shimetarōa Hary – Vliv moxy na hemoglobin a počet krevních krvinek
  Iji Shinbun, č. 1219
  10. září 1927
  (Shrnutí v esperantu)
• 
  Potřeby pro moxování – moxa v různých formách
• 
  Tradiční sada na moxování z Ibuki (Japonsko), kde se moxa vyrábí odedávna. Silná vonná tyčinka se používá k zapálení kuželů moxy.
• 
  Vzorky japonské moxy.
  Zleva doprava: * zpracovaná moxa (1. stupeň)
  * zpracovaná moxa (2. stupeň)
  * hrubá moxa pro nepřímé moxování
  * obvyklá kvalita pro nepřímé a přímé moxování
  * vynikající kvalita pro přímé moxování.
• 
  Moxování dvou bodů. Na kůži jsou partné stopy po baňkování.
• 
  Moxování hřbetu ruky špalíčky (kužely)