Most Dr. Edvarda Beneše (Ústí nad Labem)

O stavbě druhého ústeckého mostu (tehdy stál již železniční most) se poprvé uvažovalo roku 1908. K této otázce se však město znovu vrátilo až roku 1926. V roce 1928 dokončil inženýr Josef Melan projekt mostu, ale ministerstvo práce ho schválilo až na jaře 1931 a teprve 1. července 1931 byla vypsána soutěž pro dodavatele na definitivní provedení mostu – mezi 14 nabídkami, které byly doručeny do 4. září 1931, byly možnosti ocelového i železobetonového mostu. Výběrová komise se přiklonila k variantě dražšího, zato trvanlivějšího mostu ocelového. V květnu 1932 komise vybrala dodavatele stavby mostního spodku (pilířů) i svršku (nosné konstrukce, vozovka, vybavení aj.), protože však mezi nimi byli i zahraniční dodavatelé, ministerstvo práce tento výběr nepovolilo provést a v březnu 1933 byla vypsána nová soutěž, kterou vyhrály společnosti se sídlem v Československu.

19. ledna 1934 bylo předáno staveniště mostu dodavatelům, 26. března 1934 se začalo s hloubením základů pro pilíř na střekovské straně (dokončeno 18. června v hloubce cca 10 m pod hladinou Labe) a 13. srpna na ústecké straně. V létě 1934 také došlo k základním úpravám ústeckého předmostí, od května 1935 do jara 1936 byl postupně prorážen železniční násep a nahrazován ocelovým viaduktem – tyto práce byly komplikované tím, že jednak železniční správa trvala na stálé provozuschopnosti alespoň jedné koleje, jednak silniční správa požadovala vysokou světlost viaduktu a protichůdně k tomu odolnost proti zaplavení při povodni. Od května do září 1935 byla montována nosná konstrukce (klenba, podélníky, příčníky a sloupy) mostu, vzápětí se započalo s prací na železobetonové dece mostovky. Na jaře 1936 byla dokončena hrubá stavba a začalo se s dokončovacími pracemi (tramvajové kolejiště, elektroinstalace, zábradlí aj.), 27. června 1936 byla provedena zatěžovací zkouška a 9. srpna 1936 byl most slavnostně předán do užívání veřejnosti. Celkové finanční náklady byly spočteny na přibližně 15,7 milionu Kč.[1]

Most sloužil pro pěší, automobily a také pro tramvajové linky na Střekov, přičemž na něm bylo vybíráno mýtné až do podzimu 1938, kdy bylo československé pohraničí odstoupeno Německu a nacistická správa města rozhodla politickým krokem o zrušení mýta. V roce 1938 byl také most přejmenován na Hermann-Göring-Brücke. Na konci války ho německá armáda připravila k odpalu, ale německý voják Josef Patz výbušniny svévolně odstranil.[2] Po válce bylo mostu vráceno původní jméno. Během 31. července 1945 se z části i na mostě odehrál tzv. ústecký masakr (31. července 2005 byla na most umístěna pamětní deska, která tuto událost připomíná). V letech 1952 až 1990 nesl most jméno po řeckém hrdinovi komunistického odboje Nikosi Belojannisovi.[3]

Dřevěná dlažba z borových, olejem impregnovaných špalíků bývala jedním z typických znaků jeho vozovky. Tato dlažba sice byla lehká a zbytečně nezatěžovala nosnou konstrukci, ovšem za mokrého počasí byla velmi kluzká a nebezpečná pro chodce i automobily. Přesto vydržela na místě přes 30 let a až poté, co byla v roce 1968 zrušena tramvajová doprava přes most, byla nahrazena živičným povrchem.

• 1936–1938: Most Dr. Edvarda Beneše (Edvard Beneš)
• 1938–1945: Hermann-Göring-Brücke (Hermann Göring)
• 1945–1952: Most Dr. Edvarda Beneše
• 1952–1990: Most Nikose Belojannise (Nikos Belojannis)
• od 1990: Most Dr. Edvarda Beneše

• 
  Zátarasy na mostě Edvarda Beneše 9. října 1938, několik dní po odstoupení města Německu
• 
  most železniční, E. Beneše a Mariánský, celkový pohled
• 
  pohled z levého břehu
• 
  Detail ocelové konstrukce
• 
  severní lávka pro pěší
• 
  mostovka, pohled ke Střekovu
• 
  pamětní deska rekonstrukce z roku 1994
• 
  pamětní deska masakru 31. července 1945