Ústecký masakr

Po 15:30 dne 31. července došlo k sérii výbuchů v muničním skladě na předměstí Krásné Březno, které si vyžádaly 27 mrtvých a desítky raněných. Okamžitě poté vypukl na Mírovém náměstí, před hlavním nádražím, na Předmostí a na mostě přes Labe masakr německých obyvatel, kteří byli snadno identifikovatelní kvůli povinnosti nosit na ruce bílou pásku s písmenem „N“. Oběti byly tlučeny, stříleny, topeny v požární nádrži nebo shozeny z mostu E. Beneše do Labe a stříleny ve vodě. Počet mrtvých se odhaduje na 80-100, konkrétně doloženo je 43.[1][2] V sudetoněmecké publicistice se objevují výrazně vyšší čísla, až 2700; nejsou však podložena následnými soupisy nezvěstných a jsou pochybná i z logistického hlediska.

Pachateli masakru byly především Revoluční gardy, část 28. pluku,[3] a neznámá skupina civilistů, která do Ústí přijela krátce před masakrem.^[zdroj?] Ústečtí Češi včetně předsedy MNV Josefa Vondry se naopak v řadě případů snažili obětem násilí pomoci, varovali další Němce a pokoušeli se zjednat na vládních orgánech nápravu situace v pohraničí.

Dne 1. srpna přijela do Ústí vyšetřovací komise v čele s gen. Ludvíkem Svobodou. Objasnit příčinu výbuchu se nepodařilo, ale gen. Svoboda z něj obvinil organizaci Werwolf.^[zdroj?]

Dobová propaganda pak událost používala jako příklad záškodnické akce a argument pro nutnost odsunu Němců. Se Svobodou přijel do Ústí ministr vnitra Václav Nosek, kteří prohlásil na tiskové konferenci v ústeckém hotelu Palace:

Stejně jako Nosek, také generál Svoboda chápal výbuch muničního skladu a události v Ústí jako záminku k urychlenému odsunu Němců, které označil za pátou kolonu, a použil jako příklad vysídlení obyvatel povolžské německé republiky na Sibiř a do Střední Asie v roce 1941 po napadení Sovětského svazu nacistickým Německem:

Zpráva Krajské informační ústředny ministerstva informací v Ústí nad Labem, odeslaná ministru vnitra Noskovi 4. srpna 1945:

Po sametové revoluci se masakrem zabýval ústecký archivář Vladimír Kaiser; naposled o něm publikoval v roce 2005 knihu s dalším ústeckým občanem Janem Havlem a německým historikem Otfriedem Pustejovskym. I když se nezachoval žádný přímý důkaz, spekulují o tom, že výbuch a masakr připravili s cílem zvýšit tlak na vysídlení Němců z Československa v souvislosti s probíhající postupimskou konferencí komunisté v československých tajných službách, jmenovitě štkpt. Bedřich Pokorný, vedoucí odboru obranného zpravodajství ministerstva vnitra, který dříve spoluorganizoval brněnský pochod smrti. (Kaiserova hypotéza publikovaná v létě 2000 , že motivem mohla být snaha západních mocností zničit letecké motory Daimler-Benz DB 605 rovněž uložené ve skladu, byla odmítnuta, mj. Jiřím Loewym, jako nedoložená a nelogická .)

31. července 2005 ústecký primátor odhalil na mostě pamětní desku s česko-německým nápisem „Na paměť obětem násilí z 31. července 1945“.

Němečtí obyvatelé Ústí nad Labem vítají vojáky nacistického Německa v říjnu 1938

Během požáru byla v krásnobřezenském skladu zničena obrovská zásoba leteckých motorů Daimler-Benz DB 605, určených především pro stíhací letoun Messerschmitt Bf 109. Na území Československa se však nacházelo v různém stádiu rozpracovanosti a poškození množství draků pro tento letoun, které umožňovalo jeho poválečnou výrobu. Jako přímý důsledek událostí v Ústí nad Labem musel být tedy do letadla montován jiný motor a takto nově vzniklý letoun se vyráběl pod označením Avia S-199.