Moryń

Název Moryń se pro město používá od roku 1946.[2] Po druhé světové válce se město několik měsíců jmenovalo Murzynowice a Murzynno.[3]

Okolí města bylo osídlené již v raném středověku slovanským obyvatelstvem. Ve dvanáctém století, kdy oblast patřila do Pomořanského vévodství, byla na návrší nad jezerem Morzycko založena osada v místech, kde se zachovala zřícenina hradu. Vlastní tvrz vznikla až ve třináctém století, kdy se o Moryńi objevuje první písemná zmínka v listině vydané knížetem Barnimem I.[4] Ve druhé polovině třináctého století byla oblast obsazena Braniborskem, které ji připojilo k Nové marce.

Není jisté, kdy byla Moryń povýšena na město, ale stalo se to před rokem 1307. Město se potom začalo rychle rozvíjet. Bylo postaveno městské opevnění, rozšířen kostel a otevřen špitál. Od roku 1350 město spravovala městská rada a o deset let později získalo soudní právo. Na poloostrově se začal stavět hrad,[4] jehož posádku tvořilo sedm rytířů s tituly purkrabích. Ještě ve čtrnáctém století ho dobylo pomořanské vojsko a hrad již nebyl obnoven.

Kostel svatého Ducha

Městské opevnění

Hrázděné domy

Zřícenina hradu

V letech 1402–1454 město patřilo řádu německých rytířů a v roce 1433 ho vyplenili husité. Ve druhé polovině patnáctého století město získali soukromí vlastníci. V šestnáctém století to byla rodina Schönebecků z Gądnie. V sedmnáctém století město postihly události třicetileté války a tři požáry (v letech 1637, 1640 a 1688). Počet obyvatel poklesl, takže v roce 1719 zde žilo jen 124 obyvatel. Situace se zlepšila až v průběhu osmnáctého století, kdy měšťané obchodovali s jezerními rybami a ve městě fungoval pivovar, lékárna a bylo obnoveno zařízení kostela.[4]

Na počátku devatenáctého století se město vymanilo z poddanství a stalo se střediskem vlastního zemědělské zázemí (kromě dvou panství v Gądně a Novém Dvoře mu patřily čtyři zemědělské dvory). V roce 1877 byla otevřena železniční trať ze Štětína do Kostrzyna se stanicí v nedalekém Przyjezierze. Dobré dopravní spojení umožnilo rozvoj rekreace a turistiky. Před druhou světovou válkou ve městě žilo 1 227 obyvatel.[4] Byla zde pošta, základní škola, lékárna, zubař, dva hostince, dvě pekárny, lihovar, dva mlýny (z toho jeden větrný). Lékařskou péči vykonávali dva lékaři, zdravotní sestra a porodní asistentka.

Na konci druhé světové války město 3. února 1945 město obsadila Rudá armáda. Válečné škody byly malé. Pováleční polští osadníci přicházeli z východního pohraničí, Malopolska a Velkopolska.

V září roku 2008 byla odhalena fontána Velkého raka, která odkazuje na tradici místní pověsti o tvorovi žijícím v okolí jezera.[5] O rok později byl otevřen geopark s venkovní expozicí modelů živočichů doby ledové.[6]

Město je správním centrem městsko-vesnické gminy Moryń, do které patří vesnice Bielin, Dolsko, Gądno, Klępicz, Mirowo, Nowe Objezierze, Przyjezierze, Stare Objezierze a Witnica.

Ve městě funguje mateřská škola a základní škola Mieczyslawa Majchrzaka a Veřejné gymnázium Jana Pavla II.

• Románský kostel svatého Ducha ze třináctého století je postavený ze žulových kamenů na půdorysu ve tvaru kříže. V patnáctém století k němu byla přistavěna volně stojící věž s lucernou z roku 1756. Neobvyklý oltář tvořený blokem žuly je starší než kostel a pochází ze dvanáctého století. Kromě něj se uvnitř nachází barokní kazatelna z roku 1711 a fragmenty gotických nástěnných maleb z patnáctého století.
• Městské hradby ze žuly a kamenů nasbíraných na polích byly postaveny na počátku patnáctého století. Vytvářejí kolem města kruh o průměru asi tři sta metrů. Původně je zesilovalo 28 čtverhranných bašt a věžové brány.
• Obytné domy z osmnáctého a devatenáctého století
• Budova bývalé restaurace Pod Velkým rakem z doby po druhé světové válce, jejíž fasádu zdobí řezby vodních organismů a lidských postav
• Zřícenina moryńského hradu ze čtrnáctého století na poloostrově Zamczysko nedaleko města

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Moryń na polské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Moryń na Wikimedia Commons