Morový doktor

Moroví doktoři užívali metodu pouštění žilou, běžné bylo i přikládání žab a pijavic na léze moru. Také se nemohli běžně pohybovat mezi veřejností, kvůli povaze jejich práce a možnému šíření nemoci. Mohla na ně také být uvalena karanténa.

První morová epidemie v Evropě se datuje do 6. století a je nazývána jako Justiniánský mor. Největší morová epidemie nazývána jako Černá smrt byla v Evropě ve 14. století. Velké lidské ztráty ve městech způsobily ekonomickou katastrofu, takže komunity morových doktorů byly poměrně vážené a byla jim udělována různá privilegia, např. mohli volně vykonávat pitvy za účelem nalezení léku na mor. V některých případech byli moroví doktoři natolik váženými, že když v roce 1650 byli dva moroví doktoři vyslaní z Barcelony do Tortosy zajati psanci, zaplatilo za jejích propuštění město Barcelona výkupné. Město Orvieto najalo Mattea fu Angela v roce 1348 čtyřikrát za 50 florinů, což byl tehdy roční plat lékaře. Papež Klement VI. najal několik morových doktorů během epidemie moru, aby pomohli nemocným v Avignonu.
V Benátkách v roce 1348, z 18 morových doktorů 5 zemřelo na mor a 12 zmizelo, pravděpodobně uteklo.

Významným morovým doktorem, který radil ohledně preventivních opatřeních byl Nostradamus. Jeho radou bylo odklízení těl nakažených, pobývat na čerstvém vzduchu, pít čistou vodu a pít šťávu z šípků. V 8. kapitole jeho knihy Traité des fardemens, nedoporučuje pouštění žilou. Italské město Pavia v roce 1479 uzavřelo smlouvu s morovým doktorem Giovannim de Venturou. Také francouzský anatom Ambroise Paré a švýcarský iatrochemik Paracelsus, byli dobách renesance známí jako moroví doktoři.

Za autora obleku morového doktora je považován Charles de Lorme, vrchní lékař Ludvíka XIII. Celý oděv vytvořil v roce 1619 jako kompletní ochranu lékaře po vzoru brnění vojáka. Oděv tvořila maska s brýlemi, dlouhý kožený impregnovaný oděv (marocký plášť) sahající od krku po kotníky. Dále kožené kalhoty, rukavice, boty
a klobouk, které byly vyrobeny z voskované kůže. Doplňkem byla hůl, jež sloužila k rozličným úkonům, aby se doktor nemusel dotýkat pacienta rukou. Oděv byl impregnovaný různými vůněmi, kterými byl naplněn i zobák např. vlnou s octem, sladkými směsmi olejů a jinými silně páchnoucími chemikáliemi, jejichž účelem bylo přebít pach smrti. Lidé totiž věřili, že mor se přenáší i „zkaženým“ vzduchem a zápachem tzv. miasma. Ptačí zobák měl svůj původ i v pověrách, podle kterých mor roznášejí ptáci, a pokud člověk přijal jejich podobu, nákaza se mu měla vyhnout. Masky doktorů při morových ranách jsou zmiňovány již v dřívějších dobách. Nenosili je pouze lékaři, ale i ti, jež se podíleli na odstraňování následků morových ran při odklízení ostatků těl zemřelých či domácích zvířat, například kati a další lidé na okraji tehdejší společnosti. Morová maska pak inspirovala i slavné benátské karnevalové masky.

Za morového doktora lze považovat královského zemského fyzika doktora Bohuslava Globice z Jiráskova románu Temno, který nemocné morem léčil. O ochranném oblečení se ale Jirásek nezmiňuje.[1]