Mor včelího plodu

Včelí plod (larvy) se nakazí sporami mikroba v potravě. Spora v žaludku larvy do 24 hodin vyklíčí a rychle se množí. Se vzrůstajícím množstvím patogena roste i koncentrace toxických enzymů a tělní buňky larvy se doslova rozpouštějí. Rozkládající se tkáňová struktura umožňuje mikrobu pronikat do dalších částí těla larvy. Po zavíčkování buňky hyne larva na celkovou sepsi. Zbytky jejího těla postupně vysychají a mění se v hnědočerný příškvar na dně buňky. Včely se snaží příškvar odstranit a mimoděk roznášejí infekci po plástech.

Dospělé včely jsou vůči nákaze odolné. Spory v jejich žaludku nevyklíčí, uchovají si však životaschopnost. Spolu s výkaly se dostávají mimo tělo a mohou být znovu zdrojem nákazy.

Chorobou oslabené a hynoucí včelstvo provokuje loupeživý nálet cizích včel, a tak se stává potenciálním zdrojem šíření nákazy do dalších včelstev. Loupeží se přenáší naráz velké množství spor, což je jeden z důležitých předpokladů propuknutí nemoci. Přenos nákazy jednotlivými infikovanými zalétnuvšími včelami či trubci nebyl prokázán.[2]

Pohled do napadené buňky – ukázka nitkovité konzistence rozloženého těla včelí larvy

Napadení morem včelího plodu je patrné až po zavíčkování plodu. Víčka nakažených buněk jsou nápadně ztmavlá, propadlá, některá perforovaná. Nemocné larvy ztrácejí charakteristický perleťový lesk mění se postupně na šedobílou, šedožlutou až tmavě hnědou lepkavou hmotu. Napadený plod páchne klihem. Tenkým dřívkem lze z kašovité hmoty vytáhnout až několik cm dlouhou lepkavou nitku. Vyschlé napadené buňky obsahují u dna přilepený hnědočerný příškvar. Hmota příškvaru obsahuje obrovské množství spor P. l. larvae.

V prvním roce nákazy není nemoc příliš nápadná. Plné propuknutí choroby nastupuje až následující sezónu. Včelstvo postupně slábne a po 3-4 letech hyne; nejčastěji v zimním období.

Výskyt moru včelího plodu lze potvrdit pouze profesionální laboratorní diagnostikou. Při podezření na výskyt nutno neodkladně zaslat vzorek plodu k laboratornímu vyšetření.

Při vzniku nákazy příslušné pracoviště Státní veterinární správy ve spolupráci s obecním úřadem:

• vymezí ohnisko a ochranné pásmo v němž nařídí prohlídku všech včelstev pověřeným pracovníkem StVS
• nařídí uzávěru ohniska a ochranného pásma, tzn. zákaz veškerých přesunů včelstev až do odvolání
• nařídí likvidaci nakaženého včelstva resp. včelstev – spálit celý úl včetně usmrcených včel a dalšího obsahu, veškeré nářadí a pomůcky, které přišly do styku s napadeným včelstvem a jsou z hořlavého materiálu, dezinfikovat vše nehořlavé (kovové), asanovat plochu před včelínem, resp. na včelnici.

Od hlášení posledního výskytu se ponechává jednoroční časový odstup. Ve vhodném období následující vegetační sezóny se provede prohlídka všech plástů v úlech ochranné zóny. Prohlídku provádí způsobilý pracovník veterinární služby. Je-li výsledek prohlídky negativní, prohlašuje se nákaza za zaniklou.

• HUBERT, Jan; a kol. Využití nové generace sekvenování pro diagnostiku původce moru včelího plodu Paenibacillus larvae Archivováno 7. 7. 2020 na Wayback Machine. Praha : Výzkumný ústav rostlinné výroby a Dol : Výzkumný ústav včelařský, 2016; ISBN 978-80-7427-205-9
• VESELÝ, Vladimír. Včelařství. Praha: Brázda, 2003. ISBN 80-209-0320-8. Kapitola Mor včelího plodu, s. 209–211.

Včela medonosná

• Obrázky, zvuky či videa k tématu mor včelího plodu na Wikimedia Commons
• Včelařství.cz Mor včelího plodu (Ing. Jaroslav Hrabák)
• Stránky Včelařského spolku pro Dvůr Králové a okolí Nakažlivé choroby včelího plodu
• Mapy nákaz a ochranných pásem v Česku