Montezuma (Mysliveček)

Opera Montezuma byla poprvé inscenována v Teatro della Pergola ve Florencii dne 23. ledna 1771. Byla to druhá ze skladatelových tří oper napsaných pro Florencii, v tomto případě v době Myslivečkova intenzivního skladatelského působení v tomto městě. Chronologické zařazení děje opery do 16. století bylo poněkud nezvyklé, italská opera seria té doby čerpala náměty především z antické historie a zřídka z historie mladší než evropský středověk. Montezumovský námět zhudebnil už roku 1733 Antonio Vivaldi, libreto Cigna-Santiho (jeho nejznámějším dílem je libreto k Mozartovu Mitridatovi) bylo poprvé využito pro honosnou inscenaci roku 1765 v Teatro Regio v Turíně, kdy hudbu napsal Gian Francesco de Majo. Florentská inscenace zřejmě nebyla tak výpravná a ani v obsazení nefigurovala zvlášť známá jména, zajímavé však je, že v obsazení převládají muži - dokonce i v roli Montezumovy manželky -, ovšem včetně kastrátů (obsazení obsahovalo tolik mužů zpravidla jen v Římě, kde ženy nesměly vystupovat v divadle).

Inscenace byla úspěšná; že však na jejím základě získal Mysliveček přezdívku "božský Čech"[1], je jen literární fikcí.

Montezuma byl první z Myslivečkových oper, která se dočkala nastudování v moderní době, a to v Praze v roce 1931 při příležitosti 150. výročí skladatelovy smrti v nastudování pražské konzervatoře. Tato inscenace je součástí v té době začínajícího trendu návratu k barokní opeře (zejména k Händlovi), vzniklého v Německu a datujícího se od konce 20. let 20. století. Montezuma byl mezi Myslivečkovými operami vybrán zřejmě pro exotické prostředí a také pro dostupnost partitury. Autograf se totiž nachází v Rakouské národní knihovně ve Vídni a již roku 1911 pořídil jeho opis zbirožský advokát Jan Pohl. Tento opis byl využit k inscenaci, opera však byla značně zkrácena, kastrátské partie byly (v souladu se zmíněným trendem) transponovány níže a opera se hrála v překladu Jeleny Holečkové (sama v opeře zpívala Lisingu). Premiéra se uskutečnila v Městském divadle v Praze na Vinohradech 5. června 1931 v režii Ferdinanda Pujmana, ve výpravě Františka Zelenky a pod taktovkou Pavla Dědečka.

Montezuma se stal i první Myslivečkovou operou uvedenou novodobě v Brně, a to roku 1958.

Hlavní postavou opery je aztécký vládce Montezuma, který čelí španělské invazi. Jeho pochybnosti, zda a jak se Španělům postavit, stejně jako jeho pochybnosti o účinnosti pomoci starých bohů, tvoří ideový základ děje. Dalšími hlavními postavami je španělský dobyvatel Hernán Cortés, který klame Montezumu předstíráním ušlechtilosti a přátelství, aby nakonec využil vladařovy slabosti, a Montezumova manželka Guacozinga, která již ztratila víru v domácí božstva i vojsko a snaží se zachránit Montezumovu vládu tím, že jej přiměje, aby se poddal Španělsku. Nezbytnou milostnou intriku zastupují španělský generál Tentile a Lisinga z indiánského kmene, který se nakonec postavil proti Montezumovi na stranu Španělů, vedlejší postavou je rovněž Montezumův pobočník Pilpatos.

Nahrávka celé opery dlouhé roky neexistovala. Předehru však nahrála rakouská dirigentka Michi Gaiggová a L'Orfeo Baroque Orchestra, vydal CPO Records. V roce 2011 uvedl operu Motezuma Hudební festival Znojmo. Dílo bylo nastudováno v Italštině a hráno na dobové nástroje, první kompletní nahrávku díla pro ČRo Vltava vytvořil soubor Czech Ensemble Baroque, Dirigent: Roman Válek, soli: J. Burzynski, J. Březina, M. Fajtová, M. Šrůmová, T. Kořínek, M. Krejčík, režie: M. Tarant)Při té příležitosti vznikl také videozáznam v HD rozlišení. Na YouTube je dostupný záznam v plné délce: Josef Mysliveček - Motezuma - HD.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Motezuma (Myslivecek) na anglické Wikipedii.

• PEČMAN, Rudolf. Josef Mysliveček. Praha: Editio Supraphon, 1981. S. 122, 123, 130, 174-181, 252.
• Daniel E. Freeman, Josef Mysliveček, "Il Boemo" (Sterling Heights, Mich.: Harmonie Park Press, 2009) ISBN 0899901484.
• HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 79–80.