Mongolská vlajka

V roce 1206 byl, po sjednocení mongolských kmenů, jmenován sjednotitel Temüdžin prvním Velkým chánem Mongolů – Čingischánem. Za jeho vlády byly na euroasijském kontinentu založeny základy Mongolské říše. Přibližně v té době bylo zavedeno turkomongolské slovo tug. Jednalo se o nejstarší mongolský termín pro vexiloloid, který současně plnil úlohu praporu i znaku. Tugy se vyráběly z koňských nebo jačích žíní. Informace o prvních mongolských praporech lze najít v záznamech prvních evropských cestovatelů ze 13. a 14. století. Např. benátský kupec Marco Polo ve své knize Milion popisuje mongolský královský prapor, na kterém bylo zobrazeno Slunce a Měsíc. Podobu středověkých praporů se však historikům nepodařilo přesně zrekonstruovat.[2]

Po pádu mongolské dynastie Jüan v roce 1368 dobyla Mongolsko mandžuská dynastie Čching, ovládající Čínu od roku 1636 a jako oficiální vlajky byly až do počátku 20. století užívány vlajky mandžusko-čínské. Při pokusech o nezávislost byly užívány vlajky s ideogramy Sojombo.[2]

1. prosince 1911 byl na většině historického území Vnějšího Mongolska vyhlášen (s podporou Ruska) autonomní stát. Bogdgegénem Džavzdanem un-damba-chutagtem (v letech 1911–1921 vládcem Vnějšího Mongolska) byla zavedena první, skutečně doložitelná, státní vlajka. Ta byla tvořena žlutým (svislým!) obdélníkem o poměru 3:1. Uprostřed byl nad stylizovaným listem lotosu umístěn orámovaný sojombo. List byl lemován širokým červeným pruhem. Na pozadí listu byl náboženský text v písmu lanča, buddhistickém svatém písmu. Na horních stranách sojomba byla dvě písmena: e a bam (wam), odpovídající mongolským termínům arga a bileg. Z listu vycházely tři červené stuhy ve tvaru jazýčků. Na nich jsou v písmu lanča tři slabiky buddhistické modlitební formule mani: Óm-á-hum. Výnosem byl stanoven design vlajky, ale užívaly se i vlajky bez nápisů, lotosu, pouze se sojombem. Zdroje uvádějí několik (relativně odlišných) variant této vlajky.[2]

• 
  Mongolská vlajka (varianta) (1911–1921)
  Poměr stran: 3:1
• 
  Mongolská vlajka (varianta) (1811–1921)
  Poměr stran: ?

V roce 1915 bylo Vnější Mongolsko připojeno jako autonomní část k Číně, v roce 1919 byla autonomie (až do roku 1921) zcela zrušena. Používání mongolských vlajek bylo omezeno. V říjnu 1920 (na sklonku Ruské občanské války) následoval vpád Bělogvardějců, pod vedením Romana Fjodoroviče Ungerna von Sternberg a byla obnovena monarchie. V roce 1921 po vpádu vojsk Rudé armády na území Vnějšího Mongolska spolu s mongolskými oddíly vedenými Damdinem Süchbátarem jeho krutá vláda skončila. V tomto období se užívalo několik vlajek, spolehlivost jejich vyobrazení je však nejistá, ba přímo sporná.[2]

13. června 1924 byla vyhlášena (s podporou Sovětského svazu, pod jehož vlivem zůstala skoro sedmdesát let) Mongolská lidová republika a v této souvislosti byla zavedena i nová státní vlajka. Ta byla tvořena červeným listem o poměru (přibližně) 5:9 s modrým sojombem nad modrým lotosovým květem. Odstín modré barvy, ale i velikost a grafická podoba se u vlajek často lišily. Některé zdroje uvádějí např. žlutou barvu sojomba a zelenou barvu lotosu. Další zdroje uvádějí nápis Mongol Uls (staromongolsky Mongolský stát) po stranách sojomba.[2]

10. července 1945 byla zavedena nová vlajka: červeno-modro-červená trikolóra se svislými pruhy o poměru 1:2, se žlutým sojombem korunovaném žlutou pěticípou hvězdou, symbolem socialismu, v červeném, žerďovém pruhu. Červená barva byla dle tehdejší interpretace vykládána jako symbol vítězství revoluce, modra jako mírumilovné nebe. Žlutá hvězda symbolizovala hlavní sílu ve společnosti: komunistickou Mongolskou lidovou revoluční stranu. Vlajka však byla oficiálně schválena až 23. února 1949.[2]

Po poklidné demokratické revoluci v roce 1990 se 21. listopadu 1991 změnil název státu na Mongolská republika později (13. ledna 1992) na Mongolsko. Ke změně vlajky došlo až 12. února 1992: došlo k odstranění žluté hvězdy a kresba sojomba byla nepatrně upravena. Zároveň byl symbol přesně stanoven.[2]

• 
  Mongolská vlajka (1924–1945
  Poměr stran: ~5:9
• 
  Mongolská vlajka (1945–1992)
  Poměr stran: 1:2

Mongolské ajmagy

Mongolsko je administrativně rozděleno na 21 ajmagů a hlavní město Ulánbátar.

• 
  Vlajka hlavního města Ulánbátaru
  Poměr stran: 4:7
• 
  Bajanchongorský ajmag
  Poměr stran: 4:7
• 
  Bajanölgijský ajmag
  Poměr stran: 1:2
• 
  Bulganský ajmag
  Poměr stran: 1:2
• 
  Centrální ajmag
  Poměr stran: 1:2
• 
  Darchanúlský ajmag
  Poměr stran: 1:2
• 
  Gobialtajský ajmag
  Poměr stran: 1:2
• 
  Gobisümberský ajmag
  Poměr stran: 1:2
• 
  Chentijský ajmag
  Poměr stran: 1:2
• 
  Chovdský ajmag
  Poměr stran: 1:2
• 
  Chövsgölský ajmag
  Poměr stran: 1:2
• 
  Jihogobijský ajmag
  Poměr stran: 1:2
• 
  Jihochangajský ajmag
  Poměr stran: ?
• 
  Orchonský ajmag
  Poměr stran: 1:2
• 
  Selengský ajmag
  Poměr stran: 7:16
• 
  Severochangajský ajmag
  Poměr stran: 1:2
• 
  Středogobijský ajmag
  Poměr stran: 1:2
• 
  Süchbátarský ajmag
  Poměr stran: ~3:7
• 
  Uvský ajmag
  Poměr stran: 1:2
• 
  Východní ajmag
  Poměr stran: 1:2
• 
  Východogobijský ajmag
  Poměr stran: 1:2
• 
  Zavchanský ajmag
  Poměr stran: 1:2