Molch

Miniponorka Molch vystavená v 50. letech v Portsmouthu

Miniponorky Molch navrhl Heinrich Drager. Jejich stavbu zajistila loděnice AG Weser v Brémách. První byla převzata 12. června 1944. Do konce války bylo dokončeno 393 člunů tohoto typu.[3][2]

Miniponorka Molch vystavená v South African Military Museum v Johannesburgu

V přední část trupu byly uloženy akumulátory, za nimi byl prostor posádku a na konci elektromotor s kormidly. Posádku tvořil jeden člověk. Jeho pracoviště bylo velmi malé a rychle by si vydýchal vzduch, a proto využíval kyslíkový přístroj.[3] Ponorka byla vybavena malou věžičkou s okénky a periskopem. Výzbroj tvořila dvě elektrická 533mm torpéda G7e, podvěšená pod boky miniponorky. Pohonný systém tvořil jeden elektromotor o výkonu 14 hp, pohánějící jeden lodní šroub.[1] Pilot měl na výběr plavbu dvěma rychlostmi.[3] Nejvyšší rychlost dosahovala pět uzlů pod hladinou. Při cestovní rychlosti pět uzlů měla dosah čtyřicet námořních mil a při rychlosti tří uzlů to bylo šedesát námořních mil. Operační hloubka ponoru dosahovala 30 metrů.[1]

Miniponorky Molch ve službě doplňovaly výkonnější typ Biber. Jejich efektivitu omezovaly nízké výkony i špatné nautické vlastnosti. Molchy byly jednotkami K-Verband poprvé nasazeny proti spojeneckému vylodění v jižní Francii.[3] V noci na 26. září 1944 vypolulo dvanáct Molchů, které při ztrátě deseti člunů nedosáhly žádného úspěchu. Zbývající dva zanedlouho zničil nálet.[2] Další jednotky Molchů od ledna do dubna 1945 operovaly podél nizozemského pobřeží. Dosáhly však minimálních úspěchů při velkých ztrátách. Stránka Uboat.net hovoří o 102 plavbách, při kterých bylo za cenu ztráty sedmdesáti Molchů potopeno sedm malých plavidel (491 tun) a dva další poškozena (15 516 tun).[2] Proto byly Molchy využívány spíše k výcviku.[3]