Modrý Kameň (hrad)

Výstavba tohoto hradu pravděpodobně začala po tatarském vpádu, i když pamětní tabule datuje vznik hradu již do roku 1237.[5] Nejstarší písemné zmínky o hradu se datují do let 1278 a 1290.[2] Ve zmínce z roku 1285 je zmíněn majitel a i předpokládaný stavebník hradu Peter Forró. Po jeho smrti sídlo získali synové Kazimíra z bínské větve Huntů-Poznanů. Ale už v roce 1290 ho dobyli zpět Petrovi sourozenci, zakladatelé rodu Balašů. Jejich držení hradu přerušil Matúš Čák Trenčianský, ale po jeho smrti se vrátil do jejich moci.[6] Hrad byl celá staletí majetkem šlechtické rodiny Balašů[2] (dříve Balassů[7]), kteří ho vlastnili až do 19. století.

Vzhled hradu byl několikrát změněn v důsledku mnoha rekonstrukcí a přestaveb. První výraznější oprava hradu se konala v letech 1609 až 1612[7], kdy získal renesanční podobu.[1] Důvodem bylo to, že v roce 1576[7] (některé prameny uvádějí rok 1575[2]) hrad obsadili Turci, kteří ho opustili až v roce 1593, přičemž hrad zničili. Při této rekonstrukci hradu vznikly i dělostřelecké plošiny. V době stavovských povstání na začátku 17. století se hradní majitel Zikmund Balaša ucházel o funkci sedmihradského knížete a za tímto účelem se neváhal spojit i s Turky. Proto hrad v roce 1616 dobylo královské vojsko a Zikmund byl uvězněn. V rámci bezohledného vpádu byl hrad znovu napaden Turky v roce 1659. V roce 1683 hrad dobývala povstalecká vojska Imricha Tökölyho a hrad byl značně poškozen. Tato poškození již majitelé neobnovili.[6]

V první polovině 18. století postavil tehdejší majitel Gabriel Balaša[5] na starších zničených základech rozsáhlý[7] barokní zámeček, který však byl postaven pouze na dolním nádvoří hradu; horní část hradu se obnovy nedočkala a tyto prostory se využily jako zahrada, která také patří mezi národní kulturní památky.[8] K zámku byla později přistavěna i kaple svaté Anny.

V 19. a 20. století hrad několikrát změnil majitele. V roce 1813 hrad od rodu Balašů získal župan Forgáč z Gýmeše a Haliče, po něm se majitelem hradu stal hrabě Károly. Poslední soukromou majitelkou byla Károlyho dcera Gabriela Almášiová, která ho však v roce 1923 prodala státu,[2][5] který je jeho vlastníkem až do současnosti. Od roku 1991 je v hradě Muzeum loutkářských kultur a hraček Slovenského národního muzea.[5]