Mlynářská vila Staré Ždánice

Vilu nechal postavit mlynář Václav Prokeš v roce 1877. Mlynářský rod Prokešů přišel do Ždánic roku 1860 a na spáleništi starého mlýna vystavěl mlýn nový, již zděný a kamenný.[4] Zajímavostí je, že nový mlýn, největší na Opatovickém kanálu, měl velkou obytnou budovu o několika pokojích, přesto si mlynář Václav Prokeš jakožto nejmovitější obyvatel obce nechal nedaleko mlýna, na rozcestí u dřevěného kříže, postavit reprezentativní sídlo. Roku 1884 byl stávající dřevěný kříž již zchátralý, a proto byl nahrazen, na náklady obce a se slibem ‚‚vždy se o tento kříž starati“, křížem litinovým na kamenném podstavci. Na nároží domu stojí tento kříž dodnes. Postupně vilu dědili ždáničtí mlynáři po tři generace, většinou jako sídlo k odpočinku starého mlynáře, který mlýn předal nejstaršímu synovi.[5] Ke konci 19. století nechal syn Josef Prokeš vystavět přízemní přístavbu z jižní strany vily. Roku 1929 byla vnukem Jaroslavem Prokešem tato přístavba o patro zvýšena. Roku 1904 se mlynář Josef Prokeš stal členem rady Občanské záložny ve Ždánicích založené 1893 a od roku 1906 byl jejím ředitelem. Mlynář Jaroslav Prokeš v letech 1927 až 1932 zastával úřad starosty obce. Pošta, která byla ve Ždánicích založena v roce 1908, provozovala několik prvních let svůj úřad v pronajatém přízemí tohoto domu.

Na Štědrý den 1953 stát zkonfiskoval rodině Prokešů mlýn, vilu a veškeré polnosti. Mlýn se stal součástí státního podniku a spěl tak k postupné devastaci, až jej roku 1979 srovnali se zemí.[6] Jaroslav Prokeš přestal být mlynářem, celá rodina se byla nucena vystěhovat se během jediného dne. Původně měli všichni členové rodiny odejít do Sudet, ale vyprosili si svolení zůstat v obci a byly jim přiděleny dva pokoje ve vile, zatímco ostatní místnosti byly státem dány různým nájemníkům. Z nedostatku financí na opravy byl v roce 1968 zbourán střešní štít a v roce 1975 byla obcí zbourána přístavba, dodatečně vybudovaná na konci 19. století. Tato přístavba sloužila necelých sto let jako pekárna a obchod. Po pádu komunismu byla vila i s polnostmi Prokešovým vrácena. Roku 1991 byl na postranní části zahrady postaven manželem dcery Jaroslava Prokeše malý domek. Tato část zahrady byla od vily oddělena a poslední člen rodu Prokešů žijících v domě vilu prodal.

V následujícím čtvrtstoletí se tu vystřídalo několik majitelů. Posledních několik let budova jen chátrala, střechou zatékalo a propadly se stropy v prvním patře. Záchranu vily zahájil jeho současný majitel, zpěvák Nathaniel Filip,[7] První etapa rekonstrukce a přestavby byla dokončena v roce 2021. Byl zhotoven nový krov, vyměněna střešní krytina, vybudovány nové komíny a stropy v prvním patře a nově vystavěna střešní atika s pískovcovými sochami a dva průčelní štíty. Návrh přestavby byl zhotoven podle vídeňského architekta Hermanna Schnella.^[zdroj?]

Vila byla původně postavena v neoklasicistním stylu s dekorativní čelní fasádou a výrazným průčelním rizalitem, v průběhu rekonstrukce a přestavby však došlo k instalaci pseudorenesančních a pseudobarokních prvků. Na valbové střeše jsou dominantní komíny a dekorativní atika, kterou zdobí pískovcové sochy andělíčků a vázy s ovocem. Rizality jsou na přední i zadní straně stavby zakončeny zvýšenými trojúhelníkovými frontony s kulatými okny. Štíty zdobí sochy Krista a Madony. Sklepení s vysokými stropy je vystavěno z čediče a zakončeno valenými klenbami. Přízemí má venkovní pískovcovou podezdívku a ve všech vnitřních pokojích klenby, první patro je trámové a plochostropé. Vila má deset místností a přiléhá k ní okrasná zahrada.

• 
  Mlynářská vila na dobové pohlednici
• 
  Vila před přestavbou
• 
  Vila před přestavbou
• 
  Vila během přestavby v roce 2021