Mlýn v Roudnici nad Labem

V městském urbáři se první zmínka o existenci panského mlýna na levém labském břehu objevuje v roce 1592.[3] K mlýnu již v té době pravděpodobně patřila také pila, která se nacházela na ostrově na protějším břehu labského ramene.[3] Koncem 16. století mlýn zahrnoval dvě mlýnice, jednu s jedenácti a druhou se čtyřmi moučnými koly. Vnější podoba budovy mlýna ze 16. století se však nedochovala. Areál pily na ostrově tvořil domek pro pilaře a kůlna na prkna. Povinnost mlít své obilí v roudnickém mlýně mělo v oněch dobách celkem 513 obyvatel z nejbližších vesnic a osad.[3]

V 17. století se měly uskutečnit stavební úpravy jezů a roudnického mostu, avšak kvůli vpádu saských vojsk do Čech tyto práce neproběhly, jak měly, a stavby u řeky, včetně mlýna a pily, značně zchátraly. Staré jezy byly zbořeny teprve až v roce 1737. V roce 1738 byl zbořen i starý mlýn a na jeho místě byla připravena stavba nového objektu. Stavba byla zahájena slavnostním položením základního kamene 11. června 1738, kámen na stavbu byl dovážen od Brzánek, Přestavlk a Nelahozevsi. Stavba byla zadána polírovi Václavu Škodovi a vybudování mlýnského zařízení měl na starosti pražský mlynář Jakub Lískovec. Dotyční měli podle smlouvy vybudovat mlýn i s vodárnou během dvanácti neděl. Do konce roku 1738 byl mlýn pod střechou a bylo zahájeno mletí v prvním z budoucích celkem pěti mlýnských složení. Dokončovací práce pak probíhaly až do roku 1744. Mlýn dostal od vrchnosti do správy mlynář Jakub Lískovec.[3]

Pohled na mlýn od západu

V roce 1762 získal mlýn do pronájmu Jan Kubík, který v následujícím roce mlýn koupil. V roce 1843 byla k mlýnu opět přistavěna pila. Majitelé mlýna se často střídali, posledním z nich byl mlynář Jan Václavík, který celý mlýn zrekonstruoval v roce 1862. V roce 1890 byly pila a mlýn prakticky zničeny v průběhu velké povodně. Budova poškozeného mlýna byla zbourána o dva roky později v roce 1892. Mezi roky 1906–1910 probíhala nedaleko od místa, kde stával původní barokní mlýn, výstavba nového mostu přes Labe. V téže době byla na základech barokního mlýna postavena kopie původní stavby, objekt pily však obnoven nebyl.[3] Budova čp. 297 je jako majetek České republiky ve správě státního podniku Povodí Labe.[4]

Obnovená budova někdejšího barokního mlýna se nachází v okruhu nejstaršího městského jádra, jen zhruba sedm desítek metrů vzdušnou čarou od areálu augustiniánského kláštera s kostelem Narození Panny Marie, a je výraznou stavbou na labském nábřeží.[4]

Jedná se o rozložitou zděnou patrovou stavbu na obdélném půdorysu s dvěma bohatě zdobenými volutovými štíty u užších stran a s dalšími dvěma menšími štíty na delších stranách budovy.[5] Fasády jsou vertikálně členěné ploše bosovanými pásy, horizontálně je plocha fasád rozdělena profilovanou hlavní římsou a podokenní a mezipatrovou pásovou římsou. Bohatá štuková výzdoba v pozdně barokním stylu je doplněná secesními prvky z počátku 20. století.[1] Střecha budovy je sedlová, krytá taškami. Sklepy pod budovou jsou klenuté, ostatní místnosti v domě mají stropy ploché.[5]