Mimosa tenuiflora

Mimosa tenuiflora, syn. Mimosa hostilis, je trnitý keř vyskytující se hojně v severovýchodní oblasti Brazílie (Paraíba, Pernambuco, Rio Grande do Norte, Ceará, Bahia), Kolumbii, Venezuele, Střední Americe a v jižním Mexiku v oblastech Chiapas a Oaxaca.[2][3] Nejčastěji se vyskytuje v nížinách, roste ale i v nadmořské výšce 1000 metrů. Domorodý (a také novodobý komerční) název je Tepezcohuite.

Mimosa tenuiflora
Stupeň ohrožení podle IUCN

málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádbobotvaré (Fabales)
Čeleďbobovité (Fabaceae)
Rodcitlivka (Mimosa)
Binomické jméno
Mimosa tenuiflora
(Willd.) Poir., 1810
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kůra citlivky

Popis

Vyrůstá do výšky až 8 metrů a to v průměru za 4–5 let. Kůra je hnědé až šedé barvy, podélně rozpraskaná, uvnitř červenohnědá. Zpeřené listy, připomínající kapradí, dosahují délky až 5 cm a dělí se na 15–33 částí. Květy jsou bílé, 4–5 cm dlouhé. Plodem je lusk, který obsahuje 4–5 semen hnědé barvy o průměru 3–4 mm. Na severní polokouli rostlina kvete od listopadu do července, na jižní polokouli od září do ledna.

Ekologicky jde o vitální pionýrskou dřevinu, šířící se na disturbovaných místech, například po lesních požárech; díky schopnosti fixovat dusík zlepšuje chudé půdní podmínky i pro ostatní rostliny.

Pěstování

V přírodě se semena této mimózy šíří větrem v okruhu 5 až 8 metrů od mateřské rostliny. Lusky se suší na slunci a po rozpuku se doporučuje vysadit semena v písčité půdě. Klíčí při teplotě 10–30 °C, ideální teplota je 25 °C. I po 4 letech skladování je možné semena vysadit. Doba klíčení je 2–4 týdny.

Lékařství a léčitelství

Mayové tuto rostlinu používali především k léčbě kožních onemocnění. Její kůru kladli na rány, vředy a popáleniny[4], čímž předcházeli bolestem a tvorbě jizev. Výtažky z kořene citlivky hrály důležitou roli v rituálech starobylého kultu boha Juremy v Brazílii. Prášek z kůry obsahuje 16 % tříslovin[zdroj?], které působí svíravě, čímž dochází k zastavení krvácení kůže. Tento proces pomáhá chránit tělo před infekcí, zatímco kůže buduje novou ochrannou tkáň. V současné době je Tepezcohuite využíván k výrobě vlasových a kožních produktů, které slouží k omlazení pleti.

Halucinogenní účinky

Podrobnější informace naleznete v článku Dimethyltryptamin.

Mimosa tenuiflora je zdrojem mnoha alkaloidů, včetně dimethyltryptaminu (DMT)[4]. Ten se nachází zejména v kůře jejích kořenů, kde jeho obsah dosahuje 1–1,7 %.[3] DMT má velmi intenzivní psychedelické účinky a je hlavní psychoaktivní součástí entheogenu ayahuasca. Kromě druhu Mimosa tenuiflora se k výrobě ayahuascy jako zdroj DMT využívají i jiné rostliny, například Psychotria viridis nebo Psychotria carthagenensis.

DMT je v České republice nelegální látkou, ale kůra kořenů Mimosy je legálně dostupná. Z toho důvodů bývá mnohdy využívána k extrakci DMT pro rekreační užití.

Jiné možnosti využití

V Brazílii a Mexiku je keř využíván jako krmivo pro místní dobytek a zvířata. Také je důležitým zdrojem píce pro včely[zdroj?] zejména v období sucha a na začátku období dešťů. Vzhledem k vysokému množství taninu (16 %), který zabraňuje hnilobě, je dřevo velmi často využíváno k výrobě přístřešků, mostů, nábytku, plotů. Je také velmi dobrým palivem ve formě dřevěného uhlí.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mimosa tenuiflora na anglické Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-24]
  2. Mimosa tenuiflora - Useful Tropical Plants. tropical.theferns.info [online]. [cit. 2021-11-03]. Dostupné online.
  3. Tepezcohuite. www.utep.edu [online]. [cit. 2021-11-03]. Dostupné online. (anglicky)
  4. DE SOUZA, Rafael Sampaio Octaviano; DE ALBUQUERQUE, Ulysses Paulino; MONTEIRO, Júlio Marcelino, et al. Jurema-Preta (Mimosa tenuiflora [Willd.] Poir.): a Review of its Traditional Use, Phytochemistry and Pharmacology. BRAZILIAN ARCHIVES OF BIOLOGY AND TECHNOLOGY [online]. 2008 [cit. 2021-11-3]. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.