Mezibuněčný prostor
Mezibuněčný prostor (často interceluláry, někdy mimobuněčný prostor nebo extracelulární prostor) je označení pro veškerou hmotu v těle organismů, která se nachází mimo buňky. Většinou se definuje jako prostor vně plazmatických membrán buněk, který je vyplněný vodou. Protikladný termín je vnitrobuněčný prostor (především cytosol).
Plazmatická membrána (a u rostlin buněčná stěna) je bariéra, která odděluje dva světy, jež se velmi často liší po chemické stránce. Například Na+/K+ ATPázová pumpa drží velké množství sodíku mimo buňku a naopak velké množství draslíku uvnitř buněk.
Složení
Mezibuněčný prostor je nejčastěji vyplněn mimobuněčnou tekutinou. Její hlavní složkou je tzv. tkáňový mok, který obsahuje metabolity buněk, ionty, proteiny a mnoho jiných sloučenin, které mohou ovlivnit funkci buněk. Například neurotransmitery, hormony a trávicí enzymy jsou v tkáňovém moku aktivní. Do mezibuněčných tekutin patří mimo tkáňový mok rovněž krev a lymfa.
V mnohých případech je v mimobuněčném prostoru rovněž přítomna extracelulární matrix.
Vznik intracelulár
Podle vzniku intracelulár se v botanice rozlišují jejich čtyři základní typy:[1]
| Název | Způsob vzniku | Příklad |
|---|---|---|
| schizogenní | rozpuštěním přepážky mezi buňkami a následným oddělením buněk od sebe | štěrbiny průduchů |
| lyzigenní | rozpuštěním celých buněk formou apoptózy | siličné nádržky v oplodí citrusových plodů |
| rhexigenní | smrtí celých pletiv a následným roztržením | dutiny ve stéblech |
| schizolyzigenní, schizorhexigenní | kombinací výše uvedených způsobů | - |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Extracellular na anglické Wikipedii.
- VINTER, Vladimír. Rostliny pod mikroskopem; základy anatomie cévnatých rostlin. 2. vyd. Olomouc: [s.n.], 2009.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mezibuněčný prostor na Wikimedia Commons