Miloslav Sádlo

Miloslav Sádlo[1][2] se narodil v Praze v početné rodině živnostníka, ševce Josefa a Anny Sádlových. Po ukončení měšťanské školy odešel v roce 1911 na vojnu kde byl až do roku 1919. Vzhledem k jeho zájmu o hudbu byl přiřazen k vojenské hudbě.

Roku 1919 vstoupil na Pražskou konzervatoř kde studoval v houslové třídě profesora J. Bastaře do roku 1926. Během studií začal již vyučovat hraní na housle a během 20 let vyučil řadu dobrých houslistů. Jeden čas hrál v Mickově kvartetu.[3]

V roce 1926 byl angažován Českou filharmonií kde působil až do svého úmrtí na podzim roku 1961. Mezi lety 1933-1945 byl členem Unie hudebníků z povolání, mezi lety 1931–1946 byl ve Výboru klubu orchestrálních umělců v Praze. Ve výboru spolku České Filharmonie byl 18 let.

Zároveň s Rafaelem Kubelíkem, který se zasadil o postátnění České Filharmonie, se spoluúčastnil jednání a dne 22. října 1945 i podepsání dekretu o postátnění České filharmonie.[4] V té době byl jmenován ředitelem orchestru.

Organizoval zájezdy jak vnitrozemské tak i zahraniční jichž se též zúčastnil a na kterých hrál. Zahraniční zájezdy byly hlavně před válkou do Itálie, Jugoslávie, Anglie, Francie, Švýcarska, Rakouska, Holandska, Rumunska, po roce 1945 do Sovětského svazu, Německé demokratické republiky a Německé spolkové republiky.

Na podzim roku 1959 byl na 3měsíčním turné v Austrálii, Japonsku, Číně a Indii, kde měl tu čest se potkat s Džaváharlálem Néhrúem.

V Austrálii pořádali koncert pro tamější Československou komunitu českých a slovenských poválečných emigrantů.

V říjnu 1961 zemřel na zauzlení střev, když ho lékaři nestačili včas operovat.

Byl ženatý s Blaženou Sádlovou-Prokopovou, byli však bezdětní.