Milenka panovníka

Milenka panovníka je historická pozice ve vztahu panovníka a jeho metresy (dlouhodobé sexuální partnerky). Některé z nich měly pozoruhodnou moc a byly mezi poddanými oblíbenější než legitimní královny. Důvod vzniku milostných afér panovníků je především v tom, že královské sňatky byly uzavírány v naprosté většině z politických důvodů či kvůli dynastickým zájmům. Ohledy na osobní panovníkovy preference při výběru partnerky hrály jen minimální roli.

Madame de Pompadour, François Boucher cca 1750

Králové měli milenky i ve zbožném středověku a jejich manželky je obvykle trpěly u dvora. Pozice královy milenky byla vlastně stále v ohrožení, protože u dvora se vyskytoval nespočet dívek a žen, které mohly zaujmout panovníkovu pozornost. Často se pak spekulovalo o tom, jestli nová milenka zaujme pozici té současné natrvalo, nebo je jen krátkodobým rozmarem. Největším umem královské metresy tak bylo stále panovníka umět bavit (v jejich vztahu často nešlo pouze o sexuální stránku) a nezadat mu důvod k nespokojenosti.

Pro milenku panovníka se často užíval i termín favoritka, přestože toto označení se mohlo vztahovat i k jiným oblíbeným dámám královského dvora, bez toho, aby v jejich vztahu k panovníkovi hrál roli sexuální element.

V evropské historii nebyly děti královských metres obvykle zahrnovány do nástupnické linie, s občasnou výjimkou uzavření tajného sňatku.

První historicky doloženou milenkou českého panovníka je Anežka z Kuenringu, matka nemanželských dětí Přemysla Otakara II. Neznamená to, že Přemyslovi předchůdci milenky neměli, Anežka je pouze první, jejíž jméno zaznamenaly písemné prameny.