Milena Černá

Podle svých slov vyrůstala v ulici Pod Děvínem v Praze-Smíchově. Její otec byl právník a pojistný matematik, matka úřednice. Začala chodit do školy v Praze-Radlicích v roce 1948.[4] Po absolvování jedenáctiletky absolvovala zdravotnickou nástavbu pro laboranty a našla zaměstnání jako laborantka v Ústavu histologie Fakulty všeobecného lékařství Univerzity Karlovy. Do 3. ročníku studovala medicínu na Fakultě všeobecného lékařství UK v Praze večerně, po zrušení studia při zaměstnání byla od čtvrtého ročníku zařazena do denního studia.[5]

Měla blízko k tehdejším disidentům, kterým pomáhala a pečovala o ně jako lékařka, Chartu 77 nicméně nepodepsala.[6] Podepsala však řadu dalších lidskoprávních petic, mimo jiné i petici Několik vět.

Po studiu na vysoké škole pracovala jako výzkumná pracovnice ve Fyziologickém ústavu ČSAV. Později pracovala jako lékařka na Dermatovenerologické klinice Fakulty všeobecného lékařství Univerzity Karlovy, kde také přednášela. Byla blízkou přítelkyní Olgy Havlové a později lékařkou některých signatářů Charty 77.[7] V roce 1986 byla vyzvána k odchodu z kliniky a z místa odborné asistentky.[4]

Po sametové revoluci pracovala na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. Věnovala se studiu sociální práce s mládeží, studiu genderu, lidským právům, byla v komisi česko-britského projektu na transformaci sociálních služeb. Absolvovala studijní pobyty týkající se sociálních služeb v Norimberku, péče o ohrožené děti a mládež v Hamburku, sociální politiky v Londýně a Winchesteru, péče o seniory ve Würzburgu.

V letech 1991–1994 byla členkou Zastupitelstva hlavního města Prahy a předsedkyní jeho sociálního výboru.[8] Podílela se na vzniku desítek občanských sdružení, charit a diakonií na počátku 90. let 20. století. Od roku 1993 byla ředitelkou Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové a v letech 2016–2021 byla předsedkyní správní rady této nadace.

Byla členkou Rady vlády pro nestátní neziskové organizace a Akreditační komise MPSV. Byla spoluzakladatelkou Spolku oborové konference nestátních neziskových organizací působících v sociálně a zdravotně sociální oblasti (SKOK), jehož byla 10 let předsedkyní. V roce 2004[9] se stala předsedkyní Evropské sítě proti chudobě v České republice (EAPN ČR, z.s.) a podařilo se jí dosáhnout začlenění tohoto spolku do Evropské sítě proti chudobě.[10] V roce 2010 působila jako národní ambasadorka Evropského roku boje proti chudobě.[11]

V sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století publikovala ve svém oboru dermatovenerologie. Tiskem vyšlo 13 odborných statí, vedle nich vyšly stovky popularizačních článků, recenzí a zdravotně výchovných sešitů.

Po roce 1989 se ve své publikační činnosti zaměřila na sociální politiku. Věnovala se zejména tématům sociální ekonomiky, začleňování, rovného vzdělávání, lidských práv, chudoby, genderu, postavení žen ve společnosti, stáří, přístupu k lidem se zdravotním postižením, stáří, fenoménu „romipen“, sanaci rodin.

Milena Černá už v průběhu prvních let činnosti pro Výbor nashromáždila obrovské množství zkušeností. Měla výhodu, že byla lékařka, takže rozuměla zdravotnickým, ale i sociálním tématům, a seznámila se s mnoha programy po celém státě. Byla obrovskou odbornou oporou pro nás ve správní radě, kteří jsme se v některých tématech tak dobře neorientovali. A dělala to ne jenom jako práci, ale jako poslání, což je velmi důležité. ... Milena Černá plně naplňovala původní záměr, proč byl Výbor dobré vůle založen Olgou Havlovou, tedy pomáhat těm nejpotřebnějším a zároveň se podílet také na atmosféře filozofie pomoci. …

—Člen správní rady a též jeden ze zakladatelů VDV PhDr. Ivan Douda – spoluzakladatel Drop In, O Mileně Černé, [12]

Zemřela žena plná lidskosti a pochopení pro všechny potřebné a nesmiřitelná k těm, kteří páchali zlo. Velká bojovnice. I při své těžké nemoci dokázala vzdorovat a byla tak naději pro ostatní. …

—PhDr. Hana Malinová, CSc. – ředitelka organizace Rozkoš bez rizika, O Mileně Černé, [12]