Milá sedmi loupežníků
Milá sedmi loupežníků je lyrickoepická poema (balada) Viktora Dyka vydaná roku 1906 (nakladatelství Kamilla Neumannová) a psaná v letech 1897–1904. Je tvořena převážně dialogy, respektive monology. Oslavuje kult síly a vášně. Je v ní patrný vliv romantismu a anarchismu.
| Milá sedmi loupežníků | |
|---|---|
| Autor | Viktor Dyk |
| Původní název | Milá sedmi loupežníků |
| Jazyk | čeština |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hudební skladatel Miloš Vacek v roce 1966 podle Milé sedmi loupežníků napsal dramatickou baletní fresku na libreto Vladimíra Vašuta a r. 1973 suitu z baletu pro symfonický orchestr a sólový alt.
Příběh
Milá loupežníků byla odvážná a nechtěla se vázat, tak odešla k loupežníkům a zavázala se, že bude každého milovat stejně. Přirovnává se ke květu – nechce být „utrhnuta“ (metafora). Pro loupežníky je nadějí a důležitá. Když ale zabijí člověka, jejich vztah se začíná měnit. Milá prosí boha o pomoc (bojí se o loupežníky), ale žije se zločinci (paradox). Zlý farář, který měl pomáhat chudým, nechává loupežníky zabíjet, a proto zabili oni jeho. Poutník, který se zatoulal v lese a zamiloval se do milé je také zabit a milá má výčitky, protože nezabránila vraždě bezbranného člověka. Sblíží se s jedním z loupežníků (snaží se zastavit zabíjení, ale tím porušila přísahu, i když je chtěla změnit). Ostatní ho zabijí – nepodařilo se jí to – cítila se vinná a zjistila svoji bezmocnost (smála se vlastní naivitě). Zastavila zabíjení tím, že je udala a tím je vlastně odsoudila k smrti, protože byli popraveni a ona se opět cítí vinná. Příběh končí tím, že se za ně modlila a chodila jim na hroby.
Externí odkazy
Dílo Milá sedmi loupežníků ve Wikizdrojích- Milá sedmi loupežníků – XIX. zpěv Archivováno 12. 3. 2007 na Wayback Machine
- Vydání Milé sedmi loupežníků v katalogu Národní knihovny
- Národní knihovna České republiky v digitální knihovně Kramerius