Miláček (kniha)

Příběh začíná v Paříži roku 1885. Hlavním protagonistou příběhu je Georges Duroy, bývalý voják, který po tři roky sloužil v Alžírsku. Již šestým měsícem se živí jako úředník. Pocit chudoby, znuděnost a veškerá absence jakéhokoliv uznání a moci v něm vyvolávají silné touhy po obrodě. Potkává svého přítele z armády, Charlese Forestiera, kterému se svěřuje se svým problémem. Ten mu umožňuje, aby se stal redaktorem listu La Vie Française a zahájil tak kariérní život člověka na úrovni. Duroy se seznamuje s manželkou Forestiera Madelaine Forestierovou, která mu je představena, když žádá svého kolegu Charlese, zda by mu nepomohl s prvním článkem. První článek od Madelaine, jímž se hlavní hrdina s hrudí vzpřímenou chlubí, kde může, je na světě. Jeho kariérní život na první pohled připomíná bublinku ve vodě. Z řádového bezvýznamného zaměstnance La Vie Française se stává vlivný a důležitý šéfredaktor s velkým politickým vlivem. Jeho soukromý život nezahálí daleko za jeho profesním životem. Forestiovi s vlivnými politickými konexemi ho představují svým přátelům. Seznamuje se s Clotildou de Marelle, jejíž manžel pravidelně odjíždí na dlouhé pracovní cesty, a její dcerou Laurine de Marelle, která se do něj platonicky zamiluje a dává mu přezdívku Miláček. Georges Clotildu svádí a stává se jejím milencem. Mezitím Forestier, který je stále jeho nadřízeným, uráží Duroye a ten s pochroumaným egem nepřichází na nic lepšího než, že svede Madelaine. Výsledkem jeho snahy je několik jízlivých a cynických komentářů paní Forestiové a nabídka, aby se stali pravými přáteli bez vedlejších motivů.

O několik měsíců později se zhoršuje dlouhodobě zanedbávaný zdravotní stav Forestiera. Odjíždí s Madelaine na jih Francie s vírou brzkého uzdravení. Brzy poté od ní Georges obdrží dopis, zda by jí pomohl při těžkých, posledních chvílích svého manžele Charlese. Zdánlivě smutná a pochmurná situace se ukazuje být velmi výhodnou. Záhy po posledním výdechu ukončující dlouhá těžká muka umírajícího muže žádá Duroy Madelaine v přítomnosti nebožtíka o ruku. Madelaine si nechává pár týdnů na rozmyšlenou, nakonec souhlasí. Duroy přijímá šlechtickou podobu jména Du Roy a jede s paní Du Royovou na venkov za svými rodiči. Romantické představy Madelaine jsou ovšem na míle daleko od řádně zrezivělého podnosu událostí, jež se udály v kouzelné mimoměstské přírodě. Z pana a paní těžkopádných se nejlépe předvedla matka, která značně žárlila a představovala si namísto hezké aristokratky selku při těle. Vracejí se a podobně jako za starých časů Madelaine psala články za Charlese, nyní pomáhá tvořit i Georgeovi. V práci na to více než málo upozorňují tím, že ho označují za Forestiera. Začíná z toho být na nebožtíka až chorobně žárlivý. Proto nutí Madelaine, aby přiznala nevěru svému bývalému manželovi. Svého dosáhne pouze částečně. Madelaine pouze naznačuje, že Charlesovi nasadila parohy, ale celá situace se tím jenom zhoršila. Georges ztrácí zájem o Madelaine a vrací se k zájmu o peníze a moc.

Aby se dokonale zbavil své žárlivosti na nebožtíka, začíná aféru s Virginii Walterovou, pobožnou a věrnou manželkou vlastníka listu La Vie Française, která nikdy před tím neměla milence. Po velice obtížném a zdlouhavém svádění se do Georgese velmi zamiluje. Tolik, že mu to začíná být až protivné. Nic na tom nemění ani s její pomocí dosažené zisky. Du Roye několik následujících měsíců obtěžuje a snaží se mu opět zalíbit. Mezi tím, ačkoliv je již velmi mocný a bohatý, začíná žárlit na zámožného Waltera. Chce stále více a více. Oblouzňuje hezčí z dcer Walterových Suzanne, která se do něj zamilovává. Jeho manželka se mu stává přítěží, a proto se jí zbavuje tím, že jí prokáže nevěru. Přiměje Suzanne, aby se nechala dobrovolně unést. Ačkoliv se Virginie zmítá v záchvatech žárlivosti a cítí ke své vlastní dceři namísto mateřské lásky nenávist, Walterovým nezbývá, než Du Roy svolit ke sňatku s jeho dcerou. Celý příběh končí svatbou. Miláček začíná přemýšlet o tom, že se stane poslancem. Na závěr matka nevěsty odpouští Du Royovi, že si bere její dceru, a tím se v něm opět probouzí zájem o ni.

• Georges Duroy (Du Roy), protagonista, bývalý voják, novinář v La Vie Française, kariérista, bezcharakterní morální mrtvola. Stará se pouze o své tužby.
• Charles Forestier, Du Royův bývalý přítel v armádě, novinář
• Madeleine Forestier (Du Roy), Charlesova a později Du Royova žena, která manželům pomáhá psát články. Má mnoho politických konexí.
• Monsieur Laroche-Mathieu, přítel Madeleine Forestierové, člen parlamentu, později ministr, který vděčí za svou pozici a náhlé bohatství novinám La Vie Française, milenec Madeleine Forestierové
• Hrabě de Vaudrec, starý dlouholetý přítel, ochránce a pravděpodobně také milenec, nebo ztracený otec Madeleine Forestier (Du Roy)
• Clotilde de Marelle, Forestierova kamarádka, jejíž manžel často odjíždí na dlouhé službní cesty. Du Roy se stává jejím milencem. Velmi se mu podobá po osobnostní stránce. Ze všech milenek ji je nejvěrnější.
• Laurine de Marelle, jejich mladá dcera, která přichází s přezdívkou Miláček. Do Du Roye se zamilovává a později ho nesnáší.
• Jacques Rival, novinář
• Norbert de Varenne, starý, životem znechucený básník, který pracuje v La Vie Française, Guy de Maupassant se v něm reflektuje
• Monsieur Walter, majitel a šéfredaktor La Vie Française
• Virginie Walter, jeho žena, pobožná žena, později Du Royova milenka, nikdy před tím neměla milence
• Suzanne Walter, dcera Walterových, později Madame Du Roy
• Rachel, prostitutka, Georges s ní nejdříve spí, pak jí opovrhuje

Kniha je psána chronologicky v er-formě. Příběh je vyprávěn neosobním vypravěčem. Je použit převážně spisovný jazyk. Hovorová a nespisovná slovní zásoba se v románu vyskytuje velmi zřídka.

Anglický spisovatel John Braine uvádí, že jeho oblíbeným autorem je Guy de Maupassant a že jeho první román Pokoj v patře (1957) byl napsán na motivy Miláčka.

Slovenský režisér, scenárista a producent gay erotických filmů Lanny Jánošov pojmenoval svou produkční společnost po tomto románu Bel Ami a sám přijal (jen mírně upravené) umělecké jméno podle hlavní postavy George Duroy.[4]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bel Ami na anglické Wikipedii.