Mikuláš Holubec

O jeho původu není nic známo, pravděpodobně pocházel z měšťanské či venkovské rodiny Holubců nebo z Holubic. Absolvoval studia na univerzitě v Bologni, která patřila mezi nejstarší v Itálii a ve středověku proslula právnickou a teologickou fakultou. Holubec byl právník, vystupoval jako arbitr při řešení sporů mezi církevními institucemi[2]. V dobových pramenech je Holubec chválen jako "boloňský doktor, skvělý řečník a kazatel". [3]. Zastával úřady sídelního kanovníka pražské kapituly a kanovníka staroboleslavského. Dále byl až do své smrti správcem kaple sv. Michala pod Vyšehradem, tj. v Podolí.[4] Byl činný jako druhý ředitel stavby svatovítské katedrály v letech 1350-1359, tedy v období architekta Matyáše z Arrasu až do nástupu Petra Parléře.

V triforiu katedrály se dochovala umělecky vynikající portrétní busta Mikuláše Holubce v kanovnickém chórovém plášti s kapucí, z dílny Petra Parléře, i s doprovodným latinským nápisem, tesaným gotickou frakturou. Jméno zní Nicolaus dictus Holubecz (česky: Mikuláš řečený Holubec), místo a data úmrtí hic obiit anno d.m. MCCCL (česky: zde zemřel léta páně 1355), což je letopočet chybný. Z účtů za kamenické práce na stavbě katedrály, dochovaných v Kapitulním archivu pražském, historik Josef Neuwirth dovodil, že Mikuláš Holubec řídil stavbu až do roku 1359.[5] Busta je vytesána na třetím pilíři jižní strany chóru, na opačné straně téhož pilíře jako busta prvního ředitele stavby, Buška Linhartova († mezi 1350-1353). Na severní straně chóru mají své busty na 2. pilíři od východu třetí ředitel stavby Beneš Krabice z Weitmile (†1375) a čtvrtý ředitel stavby Ondřej Kotlík († 1380), na 4. pilíři severní strany chóru to je pátý a poslední vyobrazený ředitel stavby, kanovník Václav z Radče († po 1417).[6]