Mikael Ljungberg

Zápasení se věnoval od svých 7 let v rodném Mölndalsu na předměstí Göteborg. Na řecko-římský styl se specializoval v 15 letech s přestupem do klubu Örgryte IS Brottning v Göteborgu, kde začínal pod vedením Axela Berglundu. Jeho osobním trenérem byl po celou sportovní kariéru Leo Mylläri.[1] V švédské mužské reprezentaci se pohyboval od roku 1990 ve střední váze do 90 kg. V roce 1992 se kvalifikoval na olympijské hry v Barceloně, kde v závěrečném kole základní skupiny porazil Íránce Hasana Babaka a postoupil do boje o třetí místo proti Giorgi Kokugašvilimu. Vyrovnaný zápas s Koguašvilim prohrál 0:2 na body a obsadil 4. místo.

Od roku 1993 startoval ve vyšší těžké váze do 100 kg. V roce 1994 vynechal sezonu kvůli problémům s pravým ramenem. V roce 2004 známý americký publicista David Wallechinsky, ve své knize "The Complete Book of the Olympics" uvedl, že důvodem jeho absence v roce 1994 byla pozastavená činnost za doping z roku 1993. Za tento výrok se mu následně omluvil osobním dopisem. Kniha byla stažena z oběhu, ale několik set výtisků se s tímto obviněním prodalo.[2] V roce 1996 startoval na olympijských hrách v Atlantě jako úřadující mistr světa. Bez většího zaváhání postoupil pavoukem do semifinále, kde prohrál těsně 1:2 na body s Bělorusem Sergejem Lištvanem. V boji o třetí místo porazil na lopatky Rusa Tejmuraze Edyšerašviliho a získal bronzovou olympijskou medaili.

V roce 2000 startoval na olympijských hrách v Sydney. Po těsné výhře 2:1 na body nad Rumunem Petru Sudureacem postoupil ze základní skupiny z prvního místa do vyřazovacích bojů. V semifinále porazil rozdílem třídy mladého Američana Garretta Lowneye a ve finále nastoupil proti Davitu Saldadzem z Ukrajiny. Vyrovnaný finálový zápas vyhrál 2:1 na body a získal zlatou olympijskou medaili. Po olympijských hrách řešil problémové pravé rameno a místo další operace se rozhodl ukončit sportovní kariéru.

Věnoval se trenérské práci, ale povrcholový život ho nenaplňoval. Trpěl depresemi, které se prohloubily po smrti matky a rozvodu s manželkou. K psychické pohodě mu nepomohlo nařčení z dopingu od známého autora. Na podzim 2004 spáchal sebevraždu.[3]