Mijako

Souostroví leží v jižní části souostroví Rjúkjú, zhruba na poloviční vzdálenosti mezi Okinawou a Tchaj-wanem. Je pozůstatkem rozsáhlého pevninského mostu, který se zhruba před 5 mil. let rozlámal a během stávajícího interglaciálu byl z větší části zatopen. Je tvořeno vápencem uloženým na vrstvách jílu. Kolem ostrovů se nacházejí rozsáhlé mělčiny s korálovými útesy.[1]

Flóra je na ostrovech subtropická a jsou v ní zastoupeny i některé tropické druhy. Není tak bohatá jako na ostatních částech souostroví Rjúkjú; vyskytuje se zde 134 volně žijících druhů, z nichž 132 je původních.[1] Fauna je zastoupena 254 druhy ptáků, 8 druhy savců, větším počtem druhů plazů a obojživelníků; ostatní druhy představuje především zdejší rozmanitý hmyz.[1] Nejznámějším zdejším endemitem je kůň Mijako.[2][3] Ostrovy Irabu a Šimodži jsou včetně okolního moře od r. 1995 chráněným územím (Irabu Prefectural Natural Park) o rozloze 23 km².

Klima na ostrovech je oceánické, subtropické. Průměrná roční teplota vzduchu je 23,0 °C; nejnižší teploty nastávají v lednu a únoru (10 °C až 15 °C), nejvyšší jsou mezi červencem a zářím (30 °C). Roční úhrn srážek je okolo 2 300 mm s maximem v období dešťů na přelomu května a června; průměrná vlhkost vzduchu je 80 %.[1]

Mapa souostroví Mijako

Přehled obydlených ostrovů dává následující tabulka:

Správní celek	Ostrov	japonsky	Pohled shora	Plocha, [km²]	Nejvyšší bod [m n. m.]	Zeměpisné souřadnice
město Mijakodžima	Mijakodžima	宮古島		159,25	115	24°46′27″ s. š., 125°19′36″ v. d.
	Ikemadžima	池間島		2,83	28	24°55′56″ s. š., 125°14′31″ v. d.
	Kurimadžima	来間島		2,84	47	24°43′33″ s. š., 125°15′6″ v. d.
	Irabudžima	伊良部島		29,08	89	24°50′20″ s. š., 125°9′25″ v. d.
	Šimodžišima	小浜島		9,54	22	24°48′58″ s. š., 125°9′15″ v. d.
	Ógamidžima	大神島		0,24	75	24°55′1″ s. š., 125°18′29″ v. d.
obec Taramadžima	Taramadžima	多良間島		19,75	33	24°39′28″ s. š., 124°42′1″ v. d.
	Minnadžima	水納島		2,15	13	24°45′17″ s. š., 124°41′42″ v. d.

Převážná část obyvatel (téměř 56 000) žije na ostrově Mijakodžima. Většina obyvatel mluví mijakštinou (宮古語 [mjáku haci]), což je jeden z japonsko-rjúkjúských jazyků. Japonština je rozšířena jako druhý jazyk.

Hlavním zdrojem obživy na ostrovech býval rybolov a zemědělství, ve kterém od počátku 20. století nabylo významu pěstování cukrové třtiny.[4] Po druhé světové válce vzrostl význam domácí turistiky.

Ostrovy jsou propojeny trajekty. Hlavní ostrov Mijakodžima je spojen mosty s ostrovem Ikemadžimou (dl. 1 592 m) a Kurimadžimou. Na Mijakodžimě, Šimodžišimě a Taramadžimě jsou letiště místního významu.

Ostrovy byly od středověku součástí království Rjúkjú. Koncem 19. století je Japonsko anektovalo spolu s celým královstvím. Po porážce Japonska ve druhé světové válce podléhaly americké správě. Podle čl. 3 sanfranciské smlouvy patřily ostrovy k územím, která měla být se souhlasem OSN převedena do správy USA.[5] Pro odpor Sovětského svazu OSN takový souhlas nevydalo. Ostrovy byly 17. června 1971 Japonsku navráceny.[6]

Ostrovy jsou zajímavé svým folklórem,[4] ze kterého jsou pozoruhodné slavnosti a slavnostní oblečení.[7] Nachází se zde botanická zahrada[8] a každoročně je zde pořádán významný závod v triatlonu.[9]