Mihael Vošnjak

Základní školu vychodil v rodné Šoštanj a Celji, pak v letech 1848–1850 navštěvoval reálnou školu v Celji a v letech 1850–1852 ve Štýrském Hradci. Následně v období let 1852–1856 studoval na technice ve Štýrském Hradci a vysokou školu dokončil na technické škole ve Vídni. Už jako student se zajímal o národohospodářské otázky. V letech 1857–1858 vykonával funkci inženýra na stavbě železniční tratě Logatec–Postojna, od roku 1858 byl zaměstnán na železniční stanici v tyrolském Wörglu, později v Aurisině u Terstu a v Zidani Mostu. Roku 1866 se stal přednostou stanice Pragersko. Od roku 1867 pracoval na ředitelství jižní dráhy ve Vídni a roku 1868 nastoupil do funkce přednosty stanice Mürzzuschlag, v letech 1868–1870 v Záhřebu. Roku 1870 přešel na inspektorát jižní dráhy do Štýrského Hradce, kde setrval až do predčasného odchodu do penze v roce 1879 (kvůli špatnému zdravotnímu stavu).[1]

Roku 1880 se přestěhoval do Celje. Pod vlivem bratra Josipa Vošnjaka se začal politicky a veřejně angažovat. Podporoval družstevní hnutí. Patřil mezi liberálně orientované mladoslovince. V roce 1881 se stal prezidentem ovocnářské organizace v Celji, jejíž aktivity se rozšířily do celého jižního Štýrska. V roce 1881 se spolupodílel na vzniku úvěrové banky v Celji, která byla koncipována jako nástroj slovinského hospodářského rozvoje. Pomáhal zakládat i další finanční ústavy. Podporoval zřízení slovinských tříd na gymnáziu v Celji a výstavbu železniční trati z Celje na Dravograd.[1]

Od roku 1884 do roku 1897 byl poslancem Štýrského zemského sněmu.[1] Působil i jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách roku 1885 za kurii venkovských obcí ve Štýrsku, obvod Celje, Brežice atd. Mandát obhájil ve volbách roku 1891.[2] Ve volebním období 1885–1891 se uvádí jako Michael Vošnjak, inženýr a majitel domu, bytem Celje.[3]

Na Říšské radě se po volbách v roce 1885 uvádí jako člen konzervativního a federalistického Hohenwartova klubu.[4] V této poslanecké frakci zasedal i po volbách roku 1891.[5]

V roce 1910 se vzdal veřejných funkcí a přestěhoval se do Gorice, kde žil se synem Bogumilem Vošnjakem. Od roku 1915 žil ve Švýcarsku. Se synem Bogumilem se podíleli na finanční podpoře jihoslovanskému exilu.[1]