Mihael Hermann

Vystudoval práva na Univerzitě ve Štýrském Hradci a v letech 1848–1849 pak působil jako soudce na panství Thannhausen. V letech 1850–1870 byl soudním adjunktem, soudcem a soudním radou na různých místech ve Štýrsku. Roku 1870 se usadil ve Štýrském Hradci. Ačkoliv byl rodem německého původu, během působení v Ptuji se stal stoupencem slovinského národního hnutí, naučil se slovinsky a zapojil se do slovinských spolků. Byl tajemníkem ptujského slovinského čtenářského spolku.[1]

Byl aktivní i politicky. Zasedal jako poslanec Štýrského zemského sněmu.[2] Poprvé sem byl zvolen již ve volbách roku 1861. Zastupoval kurii venkovských obcí, obvod Ptuj, Rogatec, Ljutomer. Od roku 1870 zasedal i v zemském výboru. Byl kandidátem slovinských a německých konzervativců. Na sněmu přeložil v roce 1863 návrh na zavedení slovinštiny do úřadů a škol.[1] Zemským poslancem byl až do své smrti.[3]

Působil i jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam nastoupil v prvních přímých volbách roku 1873 za kurii venkovských obcí ve Štýrsku, obvod Ptuj, Rogaška Slatina, Ljutomer atd. Mandát zde obhájil ve volbách roku 1879. Poslancem byl až do své smrti v roce 1883.[4] V roce 1873 se uvádí jako Michael Herman, c. k. okresní soudce a člen zemského výboru, bytem Štýrský Hradec.[5] V parlamentu zastupoval opoziční blok.[6] V roce 1878 zasedal v poslaneckém Hohenwartově klubu, který byl konzervativně a federalisticky orientován.[7] Patřil do konzervativní staroslovinské strany.[2][3] Dlouhodobě se zasazoval o federalistické uspořádání Rakouska. Podporoval práva církve, odmítal liberální zákonodárství a brojil proti židovským liberálním novinářům.[1] Pro dlouhodobé zdravotní problémy se v závěru svého působení v Říšské radě jen zřídka účastnil sněmovních schůzí.[2]

Zemřel v prosinci 1883.[2][3]