Micubiši Ki-51

V prosinci 1937 Generální štáb letectva japonské císařské armády zadal u společnosti Micubiši vývoj modernizované a odlehčené podoby letounu Micubiši Ki-30 k zajištění taktického ozbrojeného průzkumu a k přímé podpoře pěších a obrněných jednotek. V únoru 1938 letectvo požadavky upřesnilo specifikacemi na nejvyšší rychlost 420 km/h ve 2000 m, maximální vzletovou hmotnost 2700kg, bojový náklad 12 kusů pum po 15 kg nebo 4 po 50 kg, ofenzívní výzbroj dvěma vpřed mířícími pevnými 7,7 mm kulomety a jedním pohyblivým pro obranu zadní polosféry.

Prototyp poprvé vzlétl v červnu roku 1939 a druhý v srpnu.[2] Následně vzniklo 11 strojů nulté série, které byly dokončeny do prosince. Jeden z nich byl upraven k průzkumu instalací kamer do zadní kabiny na Ki-51a.

Od svého předchůdce se odlišoval dolnoplošným uspořádáním, tvarově upravenými ocasními plochami a zkráceným překrytem kabiny. Ki-51 již nebyl vybaven pumovnicí, celkový náklad pum nepřevyšující 200 kg mohl být nyní zavěšen pouze pod křídlem a na centrálním trupovém závěsníku. V křídle se vztlakovými klapkami, křidélky a pevnými štěrbinovými sloty byly uloženy dva kulomety typ 89 ráže 7,7 mm, později se instalovaly účinnější typ 1 ráže 12,7 mm. Prostor za letounem bránil pozorovatel/střelec kulometem typ 89 ráže 7,7 mm. Pasivní obranu zajišťovalo pancéřování instalované na přední spodní části trupu. Za pohon byl vybrán dvouhvězdicový čtrnáctiválec Micubiši Ha-26-II o maximálním výkonu 708 kW.

Firma Micubiši vyrobila do prosince 1939 kromě dvou prototypů i 11 ověřovacích exemplářů a poté 1459 letounů dodávaných do března 1944. Od července 1941 do července 1945 Ki-51 vyráběla společnost Tačikawa v počtu 913 strojů.[3]

Ki-51

Ki-51 byl nejprve nasazen v Číně v síle osmi Sentai a třinácti nezávislých Čútai. Později se s tímto typem Spojenci setkávali v celém Tichomoří. Typ Ki-51 se celkem vyskytoval u útočných jednotek Sentai č. 44 a 83, dále u Dukuricu Hiko Čútai č. 41, 45, 47, 48, 49, 52, 53, 71, 73, 83, 89, 90 a 91, u nezávislé protiponorkové 1. Čútai, u 4. Kokugun Šireibu Hikodan a jako školní u armádní letecké akademie Koku Šikan Gakko. Také na bojištích v Barmě byl celkově úspěšný. V závěru války se však ukázalo, že stroj je zastaralý. Letadlo též sloužilo, stejně jako většina japonských typů, k sebevražedným misím kamikaze, kdy pod trupem obvykle nesly pumu ráže 250 kg.

Po odchodu Japonců z území Nizozemské Východní Indie, budoucí Indonésie, získali Nizozemci několik trofejních Ki-51. Ty v roce 1946 přešly k založenému indonéskému letectvu, kde dostaly pojmenování Guntei a létaly jako školní až do 50. let 20. století.

Údaje dle[4]

Micubiši Ki-51 (G-32), letectvo Indonésie. Vrak byl nalezen v roce 1987 na Nové Guineji

.

• Rozpětí: 12,10 m
• Délka: 9,21 m
• Výška: 2,73 m
• Nosná plocha: 24,02 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 1873 kg
• Maximální vzletová hmotnost: 2920 kg
• Maximální rychlost ve 3000 m: 424 km/h
• Cestovní rychlost: 345 km/h
• Výstup na 5000 m: 9,8 min
• Dostup: 8270 m
• Dolet: 1060 km