Michel Leiris

Michel Leiris (20. duben 1901, Paříž – 30. září 1990, Saint-Hilaire) byl francouzský spisovatel a etnograf.

Michel Leiris
Narození	20. dubna 1901 16. obvod
Úmrtí	30. září 1990 (ve věku 89 let) Saint-Hilaire
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Místo pohřbení	Hřbitov Père-Lachaise
Povolání	antropolog, spisovatel, etnolog, básník, autor deníků, etnograf a sběratel
Alma mater	Lycée Janson de Sailly
Významná díla	Aurora (1997), Věk dospělosti (1994),
Manžel(ka)	Louise Leiris
Příbuzní	Pierre Leiris (sourozenec) Xavier Vilató (prasynovec)
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Michel Leiris v roce 1950

V mládí, ve 20. letech 20. století, měl blízko k surrealismu. Se surrealisty se však rozešel v roce 1929 (konflikt s Bretonem, jehož pak byl Leiris velkým kritikem) a poté začal studovat etnologii. Surrealismus, psychoanalýza a etnologie však společně ovlivnily charakter jeho próz. Ty jsou silně esejistické a reflexivní, analyzující sny, vzpomínky, vlastní obsese a fixace. Nejslavnějším z nich je silně autobiografický román Věk dospělosti (L'Age d'homme) z roku 1939, který je jakousi psychoanalytickou zpovědí odhalující osobní mýty i mýty celé společnosti.[1]

Psal i básně a odborné práce, například o mýtech Dogonů. Pracoval v pařížském Muzeu člověka (Musée de l'Homme). Napsal též portréty André Massona (jeho blízkého přítele), Alberta Giacomettiho či Francise Bacona. Po válce úzce spolupracoval s Jean-Paul Sartrem a patřil k zakladatelům jeho revue Les Temps modernes. Angažoval se v kampaních proti rasismu a válce v Alžírsku.[2]