Michel Garicoïts

Narodil se na baskickém pobřeží na jihu Francie v roce 1797 v rodině chudého domkáře, která při pronásledování církve během francouzské revoluce ukrývala církvi a papeži věrné kněze, a to s nasazením vlastního života.

Michael přijal první svaté přijímání až ve 14 letech, což bylo v tehdejších poměrech poněkud pozdě. Už tehdy se v něm objevilo volání po kněžské službě. Matka mu jeho úmysl rozmlouvala, ne že by mu kněžství nepřála, ale studium nebylo zadarmo a rodina třela doslova bídu s nouzí.

Michaelova babička chlapce chápala a rozhodla se mu pomoci. Vyhledala faráře v Saint-Palaise, který byl rodině z dob pronásledování zavázán, a ten slíbil, že chlapci dopomůže ke kněžství. Michael si na studia vydělával pasením dobytka a posluhou u diecézního biskupa.

V roce 1823 přijal kněžské svěcení a o rok později se stal combským vikářem. Jako vikář začal s potíráním jansenistických bludů, které tehdy zmítaly nemalou částí církve. Povzbuzoval k častému svatému přijímání a k úctě k Božskému Srdci Páně.

V roce 1835 založil novou kongregaci řádem jezuitů, kterou nazval „Kněží Nejsvětějšího Srdce Ježíšova“. Posláním kongregace byla výchova a duchovní péče.

Kongregaci Michael řídil skoro tři desetiletí. Schválení kongregace se ale za života nedočkal. Kongregace byla schválena papežem až v roce 1877, čtrnáct let po Michaelově smrti. Michael byl beatifikován v roce 1923 a kanonizován 6. července 1947.