Michail Lazarev

Michail Petrovič Lazarev (rusky Михаил Петрович Лазарев, 14. listopadu 1788 – 23. dubna 1851 gregoriánského kalendáře) byl ruský admirál carské floty, podílel se na Bellingshausenově objevu Antarktidy coby kapitán druhé z expedičních lodí.

Michail Petrovič Lazarev
Narození	3. listopadu 1788 Vladimir
Úmrtí	11. dubna 1851 (ve věku 62 let) Vídeň
Manžel(ka)	Jekatěrina Timofejevna Fan-der-Flitová
Děti	Pjotr Michajlovič Lazarev Anna Michajlovna Lazarovová
Příbuzní	Andrej Petrovič Lazarev[1] (sourozenec) Irina Petrovna Lazarevová[2] a Michail Petrovič Lazarev (vnoučata)
Vojenská kariéra
Hodnost	viceadmirál, admirál a kontradmirál
Bitvy	finská válka Napoleonovo ruské tažení bitva u Navarina
Vyznamenání	rytíř Řádu sv. Alexandra Něvského Řád bílého orla Řád sv. Vladimíra 4. třídy Řád sv. Vladimíra 3. třídy Řád sv. Vladimíra 2. třídy Řád sv. Vladimíra 1. třídy Řád sv. Ondřeje Řád sv. Jiří 4. třídy
multimediální obsah na Commons

Narodil se ve Vladimiru v šlechtické rodině. V roce 1800 začal studovat ruskou námořnickou školu a o tři roky později byl poslán do britského námořnictva, kde působil pět let. V letech 1808–1813 sloužil v Baltické flotile, kde s účastnil Finské války v letech 1808–1809 a Vlastenecké války v roce 1812.

V letech 1813–1816 se účastnil na lodi Suvorov expedice kolem světa, která vyplula z Kronštadtu, dosáhla Aljašky a po cestě objevila Suvorovův atol.

V letech 1819–1821 byl zástupce Fabiana von Bellingshausena a kapitán jeho druhé lodi na cestě kolem světa, při které byla objevena Antarktida i mnohé ostrovy.

V roce 1826 se stal velitelem lodi Azov s kterou plul do Středozemního moře, kde se zúčastnil bitvy u Navarina v roce 1827 a za svou účast byl povýšen.

V letech 1828–1829 řídil blokády Dardanel.

V roce 1830 se vrátil do Kronštadtu a stal se velitelem námořních jednotek Baltické floty. Od dva roky později se stal náčelníkem štábu Černomořské floty.