Michael Rasmussen

Rasmussen zahájil svou cyklistickou kariéru na horském kole. V roce 1999 zvítězil v Mistrovství světa v závodech na horských kolech. V té době si vysloužil přezdívku Kuře podle dánského televizního animovaného seriálu pro děti Bamses Billedbog o medvědovi a kuřeti. Zatímco mohutný týmový mechanik dostal přezdívku medvěd, drobný Rasmussen byl přezdíván podle druhé postavy.[1]

O dva roky později se dohodl na spolupráci s profesionálním týmem CSC-Tiscali, absolvoval v jeho řadách jako amatér několik závodů a v dalším roce získal svou první profesionální smlouvu. Pro rok 2003 pak přestoupil do stáje Rabobank.

V roce 2004 v jejích barvách poprvé startoval na Tour de France bez etapového úspěchu, skončil ale třetí v soutěži vrchařů. Svou stáj poté požádal, aby se následující rok mohl soustředit pouze na tento závod a připravovat se individuálně.

Rasmussen ve 20. etapě Tour de France 2005 v puntíkovaném trikotu lídra vrchařské soutěže. Jsou patrné stopy po pádu v úvodu etapy

V osmé etapě Tour převzal puntíkovaný trikot pro nejlepšího vrchaře. V následující etapě se odpoutal od pelotonu už po třech kilometrech, většinu etapy jel v čele úplně sám a dojel do cíle neohrožen po 168 kilometrech jako vítěz. Mířil i za úspěchem v celkové klasifikaci, ale v tom mu zabránila nevydařená časovka jednotlivců (20., předposlední etapa), v jejímž průběhu dvakrát upadl (jednou do příkopu), musel dvakrát měnit bicykl a dvakrát kolo. V celkovém pořadí se propadl ze třetího na sedmé místo. V Paříži byl ale o den později vyhlášen vítězem „Králem hor“ – vítězem vrchařské soutěže.

V závěrečné etapě jel Rasmussen nejen v puntíkovaném trikotu, ale červenými puntíky na bílém podkladu byla zdobena i jeho helma, cyklistické kalhoty, rukavice, ponožky a dokonce kolo, vyrobené speciálně společností Colnago.

V roce 2006 převzal roli týmové jedničky Rus Děnis Meňšov. Cestou za svým druhým vítězstvím ve vrchařské soutěži v řadě Rasmussen opět vyhrál jednu z etap. V 16. etapě unikl pelotonu už po čtyřech kilometrech, byl první na nejvyšším bodu ročníku na Col du Galibier (2645 m), na všech dalších vrchařských prémiích a v cíli o bezmála minutu porazil nejbližšího soupeře Carlose Sastreho ze stejné stáje. V cíli přejímal ocenění v náručí se svým čerstvě narozeným dítětem, které bylo oblečeno do puntíkované košile a čepičky.

Vítězstvím v osmé etapě do Tignes získal Rasmussen do svého držení nejen puntíkovaný trikot, ale poprvé i žlutý trikot lídra celkové klasifikace. Svůj náskok postupně zvyšoval a v 16., poslední horské etapě do Col d'Aubisque si dalším vítězstvím po vzájemném souboji čtyř nejvýše postavených cyklistů v průběžném pořadí zvýšil svůj náskok už na 3:10 minuty před Albertem Contadorem, který mu zajišťoval dostatečný klid před rovinatými etapami a časovkou jednotlivců. V noci téhož dne byl ale stájí propuštěn kvůli porušení interních pravidel a odvolán ze závodu. Vyvrcholily tak kontroverze, které se táhly už několik dní.

Už jako lídra Tour de France zastihla Rasmussena zpráva od Dánského cyklistického svazu, že je vyloučen z reprezentace, nebude moct startovat na mistrovství světa v silniční cyklistice a je tím znemožněn i jeho případný start na olympijských hrách v Pekingu. Důvodem bylo zmeškání několika dopingových kontrol v mimosoutěžním období. Rasmussen měl poskytovat chybné informace o místě svého pobytu při třítýdenním tréninkovém kempu v Mexiku, a proto nebyl zastižen dopingovými komisaři. Kvůli počtu těchto případů přistoupil dánský svaz k potrestání, Rasmussen ale tato tvrzení odmítal. Připustil, že o námitkách ví už tři týdny, ale tvrdil, že dostal pouze jedno varování za porušení pravidla o nahlášení pobytu od UCI.[2] Dánský cyklistický svaz ale tvrdil, že varování bylo víc a Rasmussen o jejich počtu do médií lhal, a proto věc oficiálně rozhodl. Povolení ke startu do 12. etapy dostal od vedení Tour jen asi 90 minut před jejím startem.[3]

Den po verdiktu dánského svazu zveřejnil 20. července server VeloNews zprávu převzatou mnoha médii, že bývalý biker Whitney Richards obvinil Rasmussena, že ho chtěl využít k pašování dopingu.[4] Dán ho v roce 2002 požádal o převoz balíčku do své tréninkové základny v Itálii. Krabice měla obsahovat Rasmussenovy boty, ale podle Richarda v ní byla balení krevní náhražky hemopur. Ta byla v roce 2002 povolena k lékařským účelům pouze v JAR a komerčně dostupná je až od roku 2006. V té době nebyly na hemopur dostupné dopingové testy, nyní je na listině zakázaných látek. Richard údajně látku zničil, čímž si vysloužil Rasmussenův hněv.[5] Novinář Joe Lindsay ze serveru Bicycling.com potvrdil, že mu Richard tuto příhodu vyprávěl už před dvěma roky.[6] Rasmussen odmítl případ komentovat, až do rozhovoru pro televizní stanici ITV4 23. července.[7]

25. července Rasmussen vyhrál 16. etapu a měl velmi blízko k celkovému vítězství v závodu. V noci byl ale vyškrtnut ze závodu, když ho propustila jeho stáj Rabobank. Její vedení zjistilo, že i jemu Rasmussen lhal o místě svého pobytu při červnové přípravě na Tour. V době, kdy měl být v Mexiku, ho bývalý italský cyklista Davide Cassani viděl v italských Dolomitech.[8] Rasmussen navzdory Cassaniho tvrzení a verdiktu stáje opakovaně odmítal, že by se v příslušné době nepřipravoval v Mexiku. Prohlásil: „Myslím si, že si na mě pouze fanoušci i lidé z pelotonu vybíjejí frustraci a problémy. Jen za poslední dva týdny jsem byl testován sedmnáctkrát a ani jednou pozitivně. Nevím, čím víc bych měl svět přesvědčit, že jsem nedopoval. Stále tvrdím, že jsem nikdy nedopoval.“[9]

Zbytek stáje se rozhodl v závodě pokračovat bez svého lídra a Rus Meňšov, který v průběhu závodu přepustil svou roli jedničky lépe jedoucímu Rasmussenovi, sám následující etapu nedokončil.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Michael Rasmussen na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Michael Rasmussen na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky
• Portrét na stránkách Dánského cyklistického svazu