Michèle Torrová
Michèle Torrová, nepřechýleně Michèle Torr, (* 7. dubna 1947 v Pertuis v departmentu Vaucluse) je francouzská zpěvačka, textařka a bavička. Je populární zejména ve frankofonních zemích, protože, až na výjimky, je její repertoár výhradně ve francouzštině.
| Michèle Torrová | |
|---|---|
 Michèle Torrová v roce 2008 | |
| Základní informace | |
| Rodné jméno | Michelle Odette Cléberte Tort |
| Narození | 7. dubna 1947 (74 let) Pertuis, .svg.png.webp){kind=small} Francie |
| Žánry | šanson, yé-yé, pop music |
| Povolání | zpěvačka, textařka, bavička |
| Nástroje | hlas |
| Aktivní roky | 1962– |
| Vydavatelé | Mercury Records Disc'AZ |
| Ocenění | komandér Řádu umění a literatury (2016) |
| Manžel(ka) | Jean Vidal (1969–1989) Jean-Pierr Murzilli (1995–1997) |
| Děti | Romain (* 1967), Émilie (* 1973) |
| Rodiče | Clémente a Charles Tort |
| Příbuzní | sestra Brigitte |
| Web | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
Michèle byla od malička svou matkou Clémente vedena ke zpěvu a díky ní se stala velkou obdivovatelkou Edith Piaf, což také ovlivnilo její pěvecký projev. V roce 1962 se přihlásila do pěvecké soutěže On Chante dans mon Quartier contest v Avignonu, kde zvítězila s písní Exodus právě z repertoáru Edith Piaf před druhou Mireille Mathieu. Díky tomuto úspěchu se stala předskokanem koncertu Jacquese Brela v Paláci papežů v Avignonu.
Byla dvakrát vdaná. Má dvě děti, syna Romaina s dceru Émilii.
V roce 2005 vydala autobografii La Couleur des mots.
Kariéra
V roce 1964 podepsala smlouvu se společností Merkur, kde téhož roku natočila tři EP desky a jedno 10" album. Její nahrávka písně Dans mes bras, oublie ta peine na druhé EP desce zaznamenala výrazný úspěch. V témže roce poprvé vystoupila v pařížské Olympii v předprogramu show Clauda Françoise. V šedesátých letech se její repertoár nese zejména v duchu yé-yé.
Michèle pokračovala v nahrávání a vydávání singlů na začátku a v polovině 70. let jako Une vague bleue, ale největších úspěchů své kariéry dosáhla na konci desetiletí s Emmène-moi danser ce soir, La séparation a Discomotion. Vůbec největším jejím mezinárodním hitem se v roce 1977 stala píseň J’aime, což byla Coververze orchestrálky Arrival z repertoáru skupiny ABBA s jejím vlastním textem. Nejprodávanější titulem se stala píseň Emmène-moi danser ce soir, které se prodalo přes 600 000 kusů.
Také 80. léta byla pro Michèle velmi úspěšná. Uspořádala řadu turné. Pravidelně vystupovala v pařížské Olympii a z těchto vystoupení vydávala živá alba. Z tohoto ubdobí zaujaly například písně J'en appel à la tendresse, Lui a Midnight blue .
V 90. letech se dále věnovala nahrávání alb, hlavně retrospektivních, a účastnila se turné Tender Age.
V 21. století pokračuje ve vystupování a v nahrávání, zejména živých alb, a dále se účastní turné Tender Age.
Účast v soutěži Velká cena Eurovize
Soutěže Velká cena Eurovize se poprvé zúčastnila v roce 1966, kde reprezentovala s písní Ce soir je t’attendais domácí Lucembursko, které v předchozím roce zvítězilo s písní Poupée de cire, poupée de son v podání jiné francouzky France Gall. Michèle skončila na desátém místě. (Zvítězil Udo Jürgens s písní Merci, Chérie.)
Podruhé se zúčastnila Velké ceny Eurovize v roce 1977 v Londýně, kde reprezentovala Monako s písní Une petite française a skončila čtvrtá. (Zvítězila Marie Myriam s písní L’oiseau et l’enfant za Francii.)
Písně ze svých vystoupení v Eurovizi natočila také v cizojazyčných verzích a jsou to jedny z mála jejích cizojazyčných nahrávek.
Mezitím, v roce 1970 se zúčastnila francouzského předvýběru se dvěma písněmi, ale nepostoupila.
Diskografie
Do roku 2016 vydala 44 alb, 121 malých desek a 56 kompilací.[1] Za 9 alb a 2 singly získala zlaté desky.
V roce 2019 vydala album Je vais bien.
Odkazy
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Michèle Torr na francouzské Wikipedii a Michèle Torr na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Michèle Torrová na Wikimedia Commons
