Miňa Gangkar

Miňa Gangkar (z tibetštiny, čínsky 贡嘎山, pinyin Gònggá Shān) je nejvyšší vrchol pohoří Ta-süe-šan, čínské provincie S’-čchuan a celé soustavy Východotibetských pohoří. Jde o vůbec nejvýchodněji ležící sedmitisícovku a třetí nejvyšší vrchol ležící mimo horskou soustavu Himálaj/Karákoram. Je to 41. nejvyšší vrchol světa (počítáme-li vrcholy s prominencí 500 metrů a více).[2] Pro okolní obyvatelstvo jde o posvátný vrchol.[3]

Miňa Gangkar
贡嘎山
Mi'nyâg Gong'ga Riwo
Severovýchodní hřeben a hlavní vrchol Miňa Gangkar
Vrchol7556 m n. m.
Prominence3642 m [1]
Izolace660,91 km [1]
SeznamyNejvyšší hory #41
Sedmitisícovky #38
Ultraprominentní hory
Poznámkanejvýchodnější sedmitisícovka
Poloha
SvětadílAsie
StátČína Čína
PohoříTa-süe-šan
Souřadnice29°35′45″ s. š., 101°52′45″ v. d.
Miňa Gangkar
Prvovýstup1932, Terris Moore a Richard Burdsall
PovodíJang-c’-ťiang
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Objevování a výstupy

Oblast byla Evropany poprvé zaznamenána expedicí Bély Széchenyiho von Sárvár-Felsővidék v letech 1877–1880 a její výška byla změřena na 7600 m n. m. V té době byla známá pod jménem Bokunka. O 45 let později horu zakreslil misionář J. H. Edgar, tentokrát pod jménem Gang ka. V roce 1929 měřil výšku hory rakousko-americký výzkumník Joseph Rock, přičemž vlivem chyby při výpočtu naměřil nadmořskou výšku 9220 metrů a prohlásil horu za nejvyšší na světě.[4] Výsledná výška byla od počátku přijímána s nedůvěrou a sám Rock poté ve formálním článku zveřejňujícím jeho měření publikoval údaj 7803 m n. m. V roce 1930 pak švýcarský geograf Eduard Imhof naměřil výšku 7590 m n. m.[5]
V roce 1932 v okolí hory působila americká expedice, jejíž měření zhruba potvrdila výšku naměřenou Imhofem a stanovila dnešní udávanou výšku 7556 m n. m.[6] Dva členové expedice, Terris Moore a Richard Burdsall, pak provedli úspěšný prvovýstup na vrchol ze západní strany a po severozápadním hřebenu. Ve své době šlo o velmi významný výstup, už vzhledem k výšce hory a její nepřístupnosti. Až do roku 1958 šlo také o nejvyšší vrchol zdolaný Američany. Účastníci o výpravě sepsali knihu Men Against the Clouds.[7]

Do roku 2003 byla hora zdolána pouhými osmi expedicemi, dvaceti dvěma horolezcům se podařilo dosáhlo vrcholu, 16 jich při pokusu o výstup zemřelo. Většina úspěšných expedic využila cesty prvovýstupců ze západu po severozápadním hřebenu, nebo nějakou její variantu (přístup na hřeben ze severu nebo jiným pilířem ze západu). Pouze korejská expedice v roce 1998 otevřela na vrchol cestu úplně novou, ještě náročnější, a to ze severu po severovýchodním hřebenu.[6]

Prvním Čechem, který stanul na vrcholu hory, se v roce 2017 stal Pavel Kořínek.[8]

Galerie
  • Hrabě Béla Széchenyi von Sárvár-Felsővidék
  • Titulní stránka zprávy z Széchenyiovy expedice
  • Joseph Rock
  • Vrcholové partie hory
  • klášter zasvěcený hoře
  • vrchol hory z dálky
  • ortografická projekce centrovaná na vrchol hory

Reference
  1. Gongga Shan, China [online]. Peakbagger.com [cit. 2016-06-10]. Dostupné online. (anglicky)
  2. JURGALSKI, Eberhard. High Asia - All mountains and main peaks above 6650 m [online]. 8000ers.com [cit. 2016-06-10]. Dostupné online. (anglicky)
  3. Minya Konka, Sichuan [online]. China Backpacker [cit. 2016-06-10]. Dostupné online. (anglicky)
  4. TERRY, Bill. Beyond Beauty: Hunting the wild Blue Poppy. [s.l.]: TouchWood Editions, 2012. 192 s. Dostupné online. ISBN 978-1927129364. (anglicky)
  5. HEIM, Arnold. The Glaciation and Solifluction of Minya Gongkar. The Geographical Journal. Květen 1936, roč. 87, čís. 5, s. 444–450. Dostupné online. (anglicky)
  6. BIELEFELDT, Hartmut. Minya Konka (Gongga Shan) [online]. Summitpost [cit. 2016-06-10]. Dostupné online. (anglicky)
  7. BURDSALL, Richard; MOORE, Terris; EMMONS, Arthur. Mens Against the Clouds:The Conquest of Minya Konka. [s.l.]: The Mountaineers, 1980. 324 s. (anglicky)
  8. redakce. Kořínek zdolal Minya Konku. Jako první Čech vystoupil na horu s nejvyšší mortalitou [online]. Česká televize, 2017-10-20 [cit. 2018-10-25]. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.