Mezotel

Mezotel je tenká vrstva buněk vystýlající některé dutiny lidského organismu.[1]

Benigní mezotelové buňky

Původ

Mezotel pochází z embryonálních buněk mezodermu, který lemuje coelom v zárodku. Buňky se pak vyvíjí a vytvoří epitelovou tkáň.

Popis

Mezotel je jednoduchý dlaždicový epitel, který kryje povrchy umožňující transport plynů či kapalin a tvoří výstelku různých tělních dutin. Mezotel spolu s tenkou vrstvou pojivové tkáně tvoří tzv. serózu.[2] Serózu najdeme v dutině hrudní (pleura), břišní (peritoneum) a v srdci (perikard). Tato tenká lesklá blána také obklopuje mužské vnitřní pohlavní orgány (lat. tunica vaginalis testis - serózní obal varlete) a pokrývá vnitřní reprodukční orgány žen (lat. tunica serosa uteri - serózní obal dělohy). Mezotel, popř. serózu dělíme na viscerální a parietální.

Viscerální a parietální mezotel

Parietální mezotel se vztahuje k vnitřní části stěny tělesných dutin, zatímco viscerální pokrývá orgány. Příkladem může být pleura u plic. Pohrudnice je parietální pleura a pokrývá hrudní dutinu. Poplicnice přechází na plíce a je tak pleurou viscerální. Dalším příkladem je už zmíněné peritoneum, jejíž parietální forma vystýlá břišní stěnu a viscerální pobřišnice kryje orgány břišní dutiny, tedy např. žaludek, střeva, slezinu, játra.

Funkce

V pobřišniční dutině, jednoduchý dlaždicový epitel redukuje tření mezi viscerálními orgány produkováním tekutin a tekutiny také transportuje. V kardiovaskulárním systému, mezotel umožňuje přenos tekutin, živin a metabolitů skrz kapilární stěny. V plicích je mezotel efektivním prostředkem pro výměnu plynů a transport přes tenkostěnné kapiláry a alveoly.[2]

Buňky mezotelu jsou citlivé a dokážou tak vnímat a odpovídat na signály. Vylučují glykosaminoglykany a detergent (povrchově aktivní činidlo), což umožňuje tělu chránit se před infekcí a rozšiřováním nádorů. Syntetizují a sekretují rozmanité spektrum mediátorů v reakci na vnější signály, které hrají důležitou roli v regulaci zánětlivých, imunitních a tkáňových odpovědích.[3] Mezotel také vylučuje plazminogen, který odstraňuje usazeniny fibrinu.

Onemocnění

Mezoteliom
Mezoteliom

Mezoteliom je onemocnění, při kterém se buňky mezotelu stávají abnormálními a nekontrolovatelně se rozdělují. Mohou napadnout a poškodit jiné tkáně. Rakovinné buňky mohou také metastazovat ze svého původního místa do jiných částí těla. Mezoteliom je nádor vznikající většinou z pohrudnice, ale vzácně i z pobřišnice či osrdečníku. Více než 90% případů mezoteliomu je spojeno s azbestem. Vdechnutá azbestová vlákna poškozují plíce a dávají vznik nemoci zvané azbestóza a tím mohou způsobit vznik nádorového procesu v buňkách pleury. Proces vzniku mezoteliomu je velice dlouhý. Mezoteliom může vzniknout až s odstupem několika desítek let po dlouhodobějším kontaktu s azbestem.

Jak mezoteliom roste, začnou vznikat klinické projevy nemoci, které jsou dost podobné atypickému zápalu plic. Člověk může být dušný a unavený, bude mít suchý dráždivý kašel. Navíc se může vyskytovat bolest na hrudi, která má tzv. pleurální charakter, vyznačující se nestálou bolestí měnící se při dýchání. Při nádechu se zhoršuje a při výdechu mizí. Buňky nádoru mohou navíc do pohrudniční dutiny vylučovat tekutinu. Ta se v pohrudniční dutině začne hromadit a bude utlačovat příslušnou plíci, což bude mít za následek dušnost. Pokročilé formy nemoci se budou projevovat příznaky typickými pro pokročilé nádorové stavy obecně – ztráta hmotnosti, noční pocení a nechutenství.[4]

Nitrobřišní srůsty

Normálně mezotel vylučuje plazminogen odstraňující usazeniny fibrinu. Při chirurgických zákrocích může dojít k poškození mezotelu a začne se hromadit fibrin, což způsobuje srůsty. Tyto srůsty, pokud se vyskytují v břiše, mohou způsobit střevní zácpu či ženskou neplodnost a nebo mohou v hrudníku poškodit funkci srdce a plic.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mesothelium na anglické Wikipedii.

  1. Mezotel [online]. Velký lékařský slovník. Dostupné online.
  2. EROSCHENKO, Victor P. Di Fiore's atlas of histology with functional correlations. [s.l.]: Lippincott Williams & Wilkins, 2008. Dostupné online. ISBN 9780781770576. Kapitola 2. (anglicky)
  3. MUTSAERS SE, SE; WILKOSZ, S. Structure and function of mesothelial cells. [online]. Australia: Centre for Asthma, Allergy and Respiratory Medicine, University of Western Australia, Sir Charles Gairdner Hospital, 2007. Dostupné online. (anglicky)
  4. ŠTEFÁNEK, MUDr. Jiří. Mezoteliom [online]. Dostupné online.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.