Mezinárodní filmový festival bratrů Manakiových

• 1996: Milton Manaki
• 1997: Ljube Petkovski a Branko Mihajlovski
• 1998: Sven Nykvist
• 1999: Jerzy Wojcik
• 2000: Freddie Francis
• 2001: Miroslav Ondříček a Henri Alekan
• 2002: Tonino Delli Colli
• 2003: Raoul Coutard
• 2004: Vadim Yusov
• 2005: Vittorio Storaro
• 2006: Michael Ballhaus
• 2007: Anatoli Petritsky
• 2008: Walter Carvalho
• 2009: Billy Williams a Peter Suschitzky
• 2010: Vilmos Zsigmond
• 2011: Dante Spinotti
• 2012: Luciano Tovoli
• 2013: José Luis Alcaine[4][1]
• 2014: Chris Menges
• 2015: Božidar Nikolić, Jaromír Šofr, Ryszard Lenczewski[5]
• 2016: Robby Müller,[6] John Seale[7]
• 2017: Giuseppe Rotunno[8] a Pierre Lhomme[9]
• 2018: Roger Deakins[10]

• 2000: Jiří Menzel
• 2002: Robby Müller
• 2003: Christopher Doyle
• 2006: Charles Dance
• 2007: Branko Lustig
• 2008: Veljko Bulajić a Karen Shakhnazarov
• 2009: Victoria Abril a Anthony Dod Mantle
• 2010: Daryl Hannah a Roger Pratt
• 2011: Bruno Delbonnel a Miki Manojlovic
• 2012: Christian Berger a Catherine Deneuve
• 2013: Agnès Godard a Isabelle Huppertová
• 2014: Luca Bigazzi[11] a Juliette Binoche
• 2015: Alexej Serebrjakov a Bruno Ganz[12]
• 2016: Phedon Papamichael[13]
• 2017: Milčo Mančevski[14]
• 2018: Claudia Cardinale[15]

• 1993: Vilko Filac za „Arizona Dream“
• 1994: Gerard Simon za „Louis, infant king“
• 1995: Stefan Kullänger za „Sommaren“
• 1996: Masao Nakabori za „Maborosi“
• 1997: Sergei Astakhov za „Brat“
• 1998: Walter Carvalho za „Central do Brasil“
• 1999: Jacek Petrycki za „Journey to the Sun“
• 2000: Andreas Höfer za „The Three Lives of Rita“
• 2001: Ryszard Lenczewski za „Palace Transit“
• 2002: Walter Carvalho za „To left of the father“
• 2003: Christopher Doyle za „Hero“ a Barry Ackroyd za „Sweet Sixteen“
• 2004: Rainer Klausmann za „Head-On“
• 2005: Shu Yang Kong za „That“

Daryl Hannah, exkluzivní host na filmovém festivale Manaki (2010)

• 2006: Stéphane Fontaine za The Beat my heart stopped“
• 2007: Dragan Markovic za „Zivi i Mrtvi“ a Jaromír Šofr za „Obsluhoval jsem anglického krále“
• 2008: Rodrigo Prieto Lust za „Caution“
• 2009: Natasha Braier za „Fausta“
• 2010: Marin Gschlacht za „Women Without Men“
• 2011: Fred Kelemen za „The Turin Horse“[16]
• 2012: Jolanta Dylewska za „In Darkness“
• 2013: Kiko de la Rica za „Blancanieves“
• 2014: Valentyn Vasyanovych za „The Tribe“
• 2015: Mátyás Erdély za „Son of Saul“
• 2016: Jani-Petteri Passi za „The Happiest Day in the Life of Olli Mäki“
• 2017: Marcell Rev za „Jupiter’s Moon“
• 2018: Hong Kyung-pyo za „Burning“

• 2011: Michael Krichman za „Quiet Souls“
• 2012: Alisher Khamidkhadjaev za „Living“
• 2013: Virginie Saint-Martin za „Tango Libre“
• 2014: Ryszard Lenczewski za „Ida“
• 2015: Adam Arkapaw za „Macbeth“
• 2016: Ruben Impens za „Belgica“[17]
• 2017: Reiner Klausmann za „Odnikud“[18]
• 2018: Éric Gautier za „Ash Is Purest White“

Funkce ředitele byla uvedena v roce 1993.

• Boris Nonevski (1993–1995)
• Gorjan Tozija (1995–1995)
• Delcho Mihajlov (1996–1998)
• Vladimir Atanasov (1998–2001)
• Tomi Salkovski (2001–2009)
• Labina Mitevska (2009–2014)[19]
• Dimitar Nikolov (2015–2015)[20]
• Blagoja Kunovski (2016–2018)[21]
• Evgenija Teodosievska (2018-?)[22]

• 2004: „Velká voda“ (Големата вода) – národní premiéra
• 2005: „Kontakt“ (Контакт) – světová premiéra
• 2006: „Tajnata kniga (česky Tajná kniha, orginál Тајната книга) – světová premiéra
• 2010: „Matky (Мајки) – národní premiéra
• 2012: „Třetí poločas (Трето полувреме) – světová premiéra
• 2012: „Balkan Is Not Dead (česky Balkán není mrtev, originál Балканот не е мртов) – světová premiéra
• 2013: „Pokoj s piánem (Соба со пијано) – světová premiéra
• 2014: „Až na dřeň! (До балчак) – světová premiéra
• 2014: „Děti slunce (Деца на сонцето) – světová premiéra
• 2015: „Lazar (Лазар) – světová premiéra
• 2016: „Osloboduvanje na Skopje (česky Osvobození Skopje, originál Ослободувањето на Скопјe) – národní premiéra[13]
• 2016: „Golden Five (česky Zlatá pětka, orginál Златна Петорка) – světová premiéra[13]