Datová hranice

Datová hranice (datová čára) je mezinárodní dohodou stanovená hranice, při jejímž překročení se mění datum.

Průběh datové hranice na mapě světa

Prochází přibližně poledníkem 180 stup. zeměpisné délky. Je navržena tak, aby procházela co nejdále od lidské civilizace. Vyhýbá se kontinentům a ostrovům, nejblíže pevné zemi (mimo Antarktidu) prochází mezi Diomédovými ostrovy v Beringově průlivu.

Při překročení datové hranice je potřeba upravit datum tak, aby na východ od datové hranice bylo o den méně než na západ od ní.

Např. Pokud jste na východ od datové hranice a víte, že je úterý 16.00 hod., po překročení datové hranice bude rázem středa, ale čas 16.00 hod. zůstává.[pozn. 1]

Pokud by neexistovala mezinárodní datová hranice, cestovatelům, kteří objedou celou Zemi západním směrem, by po návratu scházel na kalendáři jeden den. Poprvé se to stalo posádce Magellanovy výpravy. Těm, kteří by objeli Zemi východním směrem, by zase jeden den přebýval. To se stalo Phileasovi Foggovi ve slavné knize Julese Verna „Cesta kolem světa za osmdesát dní“. Dalším románem vztahujícím se k tomuto tématu je Ostrov včerejšího dne od Umberta Eca.

Datová hranice tedy řeší výše popsané těžkosti, na druhé straně přináší různé paradoxy. Například pasažér na dlouhé cestě z Asie do USA přistává na cílovém letišti ve Spojených státech o několik hodin dříve, než odstartoval ze svého domovského letiště.

Historické zvláštnosti
  • Existenci časové hranice teoreticky předpověděl komentář[který?] Talmudu ze 12. století, kladl ji na poledník 6 hodin (90°) východně od Jeruzaléma. V současném judaismu existují různé výklady řešící překročení datové hranice a svěcení šabatu. Také arabští[který?] a křesťanští[který?] učenci ve středověku odvodili zisk nebo ztrátu jednoho dne při cestě kolem světa. Problematika byla známa už Hérakleitovi.[1]
  • Filipíny byly kolonizovány Španěly ze Střední Ameriky, proto držely stejné datum jako západní polokoule, měly nejzápadnější místní čas. V 19. století, po osamostatnění latinskoamerických států převážily vazby na Asii, takže od 1. ledna 1845 přešly na její datum (byl vynechán 31. prosinec 1844). Tamní muslimové ale i před tímto datem měli stejný den, jako jejich souvěrci v Asii.
  • Aljaška byla kolonizována Ruskem, do roku 1867 tedy vedla datová čára po suchozemské hranici mezi Ruskou Amerikou a Britskou Severní Amerikou (nynější Kanadou). S americkou koupí Aljašky došlo ke změně data, takže po pátku 6. října 1867 (juliánského kalendáře) následoval pátek 18. října.
  • Mezinárodní konference v roce 1884, která stanovila časová pásma se průběhem datové čáry nezabývala. Datovou hranici na volném moři stanovila britská admiralita, na pevnině a v teritoriálních vodách o jejím průběhu rozhodovaly příslušné státy.
  • Samoa přešla v roce 1892 pod vlivem USA na západní polokouli, 4. červenec toho roku se zde opakoval, tento přestupný rok zde měl 367 dní. Dne 29. prosince 2011 proběhla změna zpět. Po 29. prosinci 2011 následoval 31. prosinec 2011. Samoa tak sjednotila svůj čas (kvůli obchodu) s Austrálií a Novým Zélandem. Spolu se Samoou změnilo datum i Tokelau, zatímco Americká Samoa si ponechala čas západní polokoule.
  • Do roku 1921 byla datová čára kreslena po 180. poledníku přes Wrangelův ostrov v Severním ledovém oceánu, pak byla překreslena na východ od něj. Kanaďané usídlení i na tomto ostrově užívali datum, na které byli zvyklí. Teprve v roce 1927 začal tento ostrov kontrolovat Sovětský svaz.
  • Data některých událostí druhé světové války v Tichomoří se v literatuře odlišují podle toho, zda vychází z amerických či z japonských údajů.
  • Kiribati s účinností od 1. ledna 1995 sjednotilo používání data na tomto rozsáhlém souostroví, které se nachází po obou stranách 180. poledníku. Line Islands a Phoenix Islands tak vytvořily nejvýchodnější časové zóny UTC+13 a UTC+14, mají o den více než západně od nich ležící Samoa. Neobydlený kiribatský ostrov Caroline byl propagován jako místo prvního východu Slunce roku 2000. Tato změna se ale zdaleka nedostala do všech map.

Odkazy

Poznámky
  1. To platí v místech, kdy datová hranice vede pomezím časových pásem UTC+12 a UTC−12 (nebo UTC+14 a UTC-10). Například pří překročení Beringovy úžiny (UTC+12 a UTC−9) je cílový čas 13.00 hod.

Reference
  1. Úvod do studia planety Země [online]. SPN, Praha [cit. 2018-02-04]. Kapitola 5.2.2 Datová mez, s. 105. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.